Ano, padají!

October 13, 2014

Za poslední týden se udály velké věci. V první řadě je třeba říct, že ještěrky padají ze zdi. Dosud jsem byla pevně přesvědčená, že ještěrky odnikud spadnout nemůžou, jelikož mají na pacičkách přísavky. Opak je pravdou. To znamená, že brzy dostanu infarkt. Ještěrky nesnáším. Zvlášť ne ty, které lezou po ruce nebo po noze. První ještěrka spadla na rameno mému muži, když šel pro poštu. Druhá spadla na pošťáka, když jsem šla pro poštu já. Poštu vyzvedávat už nikdy nebudu.

 

Dále jsme byly s dcerkou pozvány do Ladies Clubu, což je místní internacionální uskupení žen v domácnosti. Nutno dodat, že domácností pravděpodobně velmi nenových, neboť nejmladší člence bylo tak šedesát. Pozitivní ale je, že na setkání dorazila i (jedna!) milá slečna se sedmiměsíční holčičkou. Odrážení náletů (zejména italských) účastnic na naše děti nás velmi stmelilo. Vypadá to, že budeme mít kamarádku.

 

Rovněž jsme vešli v kontakt se sympatickou britskou sousedkou, od které jsme se dozvěděli množství vysledovaných italských stereotypů. V první řadě se s prý s Italy špatně spolupracuje. Chodí pozdě na schůzky, mají za to, že povýšení je nutné si „vysedět“, a úspěch v práci je podle nich určitě daný nějakou nekalostí. Kromě toho jsou také „noisy and too much emotional“. Přátelské xenofobní poklábosení (s našimi národy je samozřejmě všechno v pořádku) zakončila historkou o jejich bývalém německém sousedovi, který jim nosil poštu bez vyzvání až domů úplně nahý.

 

Jelikož se mě od té doby prohání noční můra o nahatém pošťákovi s ledvinkou okolo pasu a s ještěrkou na rameni, bylo třeba hlavě trochu ulehčit. S přeplněným kočárem „hrozně důležitých věcí“, z nichž jsem potřebovala asi jednu, jsme absolvovaly strmý výstup a následně strmý sestup k nádherné pláži Baia Blu. V této roční době tady nebyla ani noha. Úžasné a půjdeme sem zas!

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now