V jazyce zatím plavu

October 28, 2014

„Židle čtyři dny,“ povídám hrdě jiné mamince na pískovišti. Chci tím vysvětlit, že se naše dcerka před čtyřmi dny naučila sedět. Paní se na mě soustrastně podívá, usměje se, řekne „Ciao!“ a už si to mete se svým dítkem pryč. To jsme si pokecaly. Mé úsilí hovořit italsky se sice zvyšuje, kvalita zatím drahně pokulhává. Už sice umím říct číslovky do deseti (a některé vybrané nad deset), v Italštině za 24 dnů jsem se za dva měsíce úspěšně prokousala ke konci druhé lekce (myslím, že by se to mělo jmenovat „Italšina za 24 let“), ale uspokojivé výsledky na úrovni rodilého mluvčího se zatím překvapivě ne a ne dostavit.

 

Italové jsou na svůj jazyk hrdí. Jsou rádi, když umí cizinec poděkovat, pozdravit a poprosit. Pokud tu však člověk chce žít, brzy mu dojde řeč. V tu chvíli se neváhají chopit iniciativy a nebohého parazita trochu poučit. Tuhle část miluju. Jdeme si takhle s dcerkou zaplavat. Za pomoci Google Translatoru jsem nás neohroženě přihlásila na zkušební lekci plavání s dětmi Acquaticita 0 – 3 anni. Hned u vchodu se nás ujímá manažerka centra – jakási Francesca, která údajně kromě angličtiny umí i svahilsky. Výborně! Možná mluví i česky. Během neformálního hovoru po cestě do kanceláře (nevím, proč máme jít do kanceláře, když jsme přišli plavat), ze mě vytáhne, že tu budeme asi rok. Ještě nestihne ani dosednout za svůj manažerský stůl a už s jiskrou v oku tasí fakturu na plavání pro kojence v hodnotě menšího ojetého auta. Bravo! V tu chvíli se ukazuje, že s tou angličtinou to až tak slavné nebude. Následně jsem za hlasitého povzbuzování „Parla! Parla!“ nucena lámat ze sebe v italštině vysvětlení, že si to chceme nejdřív zkusit, než vysmahneme roční předplatné. V duchu přitom přemýšlím, co budeme do konce roku jíst. V potu tváře odcházím z kanceláře s morálním závazkem, že se tady určitě ještě ukážeme. Uf!

 

Mimochodem plavání bylo výborné. Pokud něco Italům nelze upřít, pak je to nefalšovaná starost o blaho všech malých satánků v okolí. Plavecký instruktor Massimo sice váží asi dvě tuny (čímž rapidně zvyšuje hladinu v bazénku – nominován byl pravděpodobně z bezpečnostních důvodů), ale je velmi milý. Naučil nás, jak dítě ve vodě neutopit, což hodnotím jako velmi přínosné. Jazyk naštěstí není potřeba. Pokud se mu ovšem nesnažím na konci lekce vysvětlit, že „Můj manžel vrátím,“ čímž chci říct, že příště přijdu opět se svojí drahou polovičkou. Soudě podle jeho nadšeného přikyvování, možná dostanu i slevu.

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now