Spojenci

January 19, 2015

Zatímco je ovzduší naší kuchyně neodvratně kontaminováno italskou „vůní venkova“ pocházející z blíže neurčené bílé hmoty, kterou jsem omylem v supermarketu zaměnila za český tvaroh, evakuována v dětském pokoji přemýšlím o tom, jak je důležité mít v cizí zemi spojence. Jakmile totiž máte spojence, nemůže se vám třeba stát, že zaměníte tvaroh za blíže neurčenou bílou hmotu, jejíž „vůně“ vhání slzy do očí stejně, jako dětský biologický odpad na bázi brokolicové přesnídávky.

 

Spojenec vás nenechá se ztratit. Spojenec totiž vždycky ví, co a jak.

 

Kvalitním zdrojem spojenců se zatím jeví internacionální uskupení žen v domácnosti, které se každý měsíc schází v La Spezii. Ačkoliv bych se „doma“ k partičce důchodkyň asi nepřidala, v cizině platí úplně jiná pravidla hry. Někdy to může být dokonce i zábava. Čtyřicet Bunny ze Sexu ve městě popíjí punč, pohrává si s perlami na krku a pronáší rozhovory typu:

 

„Miláčku, jak se dělá ten ovocný koláč, co jsi nám naposledy přinesla?“
„Nevím, ten přinesla Mapel. Uvidím se s ní na turnaji v bridži, co pořádá Betty, zeptám se jí na recept.“
„Ó drahoušku, prosím, to by bylo výborné.“

 

Ve vzduchu se vznáší radostné švitoření, dámy mění témata i partnery k rozhovoru stejně rychle a svižně, jako když Tarzan skáče z liány na liánu. Nestíhám. Během hodiny se tady dovíte úplně všechno. Od receptu na tomatovou polívku a doporučení na výlet, až po tipy na stahovací punčocháče a nejstahovanější aplikace pro Android a iOS. Mně se tyto rozhovory většinou týkají až do chvíle, než mi naše sluníčko poblije tričko, případně dokud podobným způsobem neznehodnotí nejbližší závěs.

 

Spojenci se ale vynořují i jinde. Například na plavání s dětmi.

 

Dosud jsem měla pocit, že zdejší matky jsou pravděpodobně superženy. Snad od začátku našeho italského působení hledám v okolí kavárnu s hracím koutkem. Většinou se totiž na procházce snažím saturovat dvě protichůdné potřeby. Zoufalou potřebu okamžitého hraní a zoufalou potřebu okamžitého kafe. Proč tady žádné takové zařízení není, se mi nedařilo zjistit. Je to snad kulturně nevhodné? Možná, že italská představa programu ženy-matky v domácnosti sestává z praní plen na valše a stloukání mozzarelly (já ani nevím, jestli se mozzarella stlouká). A když jdou korzovat ven, nasadí široký úsměv a tlustou vrstvu make-upu, přičemž jejich dítě spí v kočárku, jako zabité.

 

Aura superžen byla prolomena tento týden na plavání – poté, co mi jedna z nich představila Abygaille. Jedná se o tajné místo v nedaleké Sarzaně, bez ostrých rohů a s funkčním WC, kde rodiče popíjejí v křeslech kávu, zatímco se jejich ratolesti topí v gumových kuličkách, likvidují cizí hračky a vzájemně si okusují ponožky. Takhle nějak si teď představuji ráj.

 

Bez spojenců zkrátka někdy nelze přežít.

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now