Jak jsme ochutnali lanýže

March 1, 2016

 

„Čichni!“ táhne mě italská kamarádka ke svojí lednici. Vyndá z ní skleničku, ve které má v papírových ubrouscích zabalené cosi… „Bleee...,“ neudržím se, nos plný silně aromatického zápachu, který můj mozek okamžitě zařazuje někam do kolonky s naftou. Možná to nebyl úplně dobrý nápad. „Supeeer,“ dodávám rychle a přemýšlím, jestli se z toho můžu ještě nějak vykroutit. Asi ne. Nabízené jídlo se neodmítá – zvlášť, když se podávají drahocenné lanýže.

 

Jako turistka bych okolo některých kulinářských zážitků (kdekoli) nejspíš chodila, jako okolo horké kaše. Mám to zkusit, nemám to zkusit? Nakonec bych odjela s plným kufrem cetek, ale to nejlepší bych si nechala „na jindy“. Anebo ne. Možná bych to zkusila, ale protože neznám prostředí, nejspíš by mě zlákal nějaký fešný naháněč do nekřesťansky drahé restaurace. Pařím k lidem, kteří na kvalitní cestovatelské zážitky potřebují čas a informace. Anebo náhodu. Když v zemi žijete, můžete postupně nasbírat všechno.

 

„Ty jsi nikdy neochutnala lanýže?!“ vykřikla zmiňovaná kamarádka onehdy nad kapučínem. „No, to ne! Zvu vás na večeři!“ oznámila – a nebylo úniku. Ukázalo se totiž, že její manžel má kamaráda, který se živí sběrem tohoto unikátního kulinářského klenotu. Ačkoli lanýže (italsky „tartufi“) patří mezi houby, rozhodně si to nepředstavujte (jako já), že vyrazíte někam s košíkem a nožíčkem. Tartufi se vyskytují třicet centimetrů pod zemí a na jejich sběr potřebujete vlastnit speciálního čuníka, anebo psa z rasy Lagotto Romagnolo (příbuzný pudla). Ačkoli naše dítě někdy vykazuje znaky obojího, bylo mi sděleno, že obě zvířata jsou vycvičená… což jakékoli naděje na náhlé zbohatnutí rychle uhasilo. Každopádně, kilo lanýžů může stát v České republice i osmdesát tisíc korun. V Itálii jsou jimi proslulé oblasti Piemontu, Toskánska a Umbrie.

 

A jaké jsou tedy mé dojmy? Pominu-li příšerný zápach, na který jsem připravená nebyla, jsou lanýže opravdu dobré. Do jídla se strouhají, čímž se jejich šokující aroma značně utlumí. Chuťově nejsou nijak výrazné – podobají se spíše měkkým oříškům. Soustům však dodávají zvláštní odér, který příjemně leze do nosu. Tento působivý gurmánský zážitek není ani tak zážitkem pro chuťové pohárky, jako spíš potěšením pro receptory čichové.

 

Budete-li mít někdy možnost lanýže ochutnat a něco z nich uvařit, přidávám dva jednoduché recepty, které jsem odkoukala kamarádce přes rameno. Poměry surovin po mě nechtějte (stejně by mi je neřekla). Všeho s mírou a pro inspiraci se mrkněte na obrázky ;-)

 

 

Bruschetta s olivovo-lanýžovou směsí

 

Tohle je jednoduché. Směs se skládá z olivového oleje, nadrobno nakrájených vypeckovaných oliv, nakládaných papriček a nastrouhaných plátků lanýže. Oliv je ve směsi nejvíc. Všechno se to zamíchá a potře se tím opečený bílý chléb.

 

 

Pappardelle s ricottou a lanýži

 

Pappardelle připravíte klasicky podle návodu na balení. Schováte si trochu vody z vaření. Na velké pánvi smícháte ricottu s trochou másla, parmezánu, nastrouhaných plátků lanýže a vody z těstovin. Mícháte tak, aby z toho vznikl jemný krém, ve kterém dominuje ricotta. Následně do pánvičky přidáte hotové těstoviny a promícháte, aby se vše dobře spojilo. V této fázi lze přidat i trochu smetany. Místo ricotty prý dobře poslouží i mascarpone. Těstoviny se podávají horké, aby se krém ještě roztékal. Máte-li ještě trochu lanýžů, můžete s jejich plátky ozdobit jednotlivé porce.

 

Buon Appetito!

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now