Sešlap na Punta Corvo

April 5, 2016

Nedělní sedmnáctá hodina jevila se být v naší uspořádané domácnosti ideální dobou k odstartování nějakého hezkého víkendového výletu. A regionální park Montemarcello ideální destinací. Stejnojmenná vesnička je nejvyšším bodem oblasti – z jedné strany poskytuje nádherný výhled na Apeniny, z druhé strany se zase otevírá Záliv básníků (hledejte šipku „Punto panoramico“). Kouzelné místo. Zdejší park je protkaný nejrůznějšími cestičkami, které nás už dlouho vábily k návštěvě.

 

Pro „chodce“ – jedna stezka tady spojuje hrad v Lerici, nejkrásnější vesničku široko daleko Tellaro, Montemarcello s překrásným výhledem, zapadlé pláže Punta Corvo a Punta Bianca a nakonec Bocca di Magra, kde pod majestátním masivem Apenin ústí do moře řeka Magra – a mimochodem se tady vyskytuje podle mě jedno z nejhezčích dětských hřišť. Opět jedna z „podpultových“ oblastí, o kterých se v průvodcích moc nepíše.

 

Ale zpátky k výletu. Již od začátku bylo vše nastaveno směrem k nevyhnutelnému úspěchu: nedělní večer, unavené batole, žádná mapa a zpocení kolemjdoucí z opačného směru, kteří nás střídavě prosili o masáž srdce a vodu. Naše holčička přitom neměla zájem jít po strmé stezce dolů, ale nejvíce jí lákaly všechny okolní zídky, klacíky, „kiti“, „ňauňau“ a „bleť“ (= kytičky, kočičky a – většinou – vajgly). Zkrátka klasické úvodní nastavení jakéhokoli pěšího výletu s dětmi okolo dvou let.

 

Původně jsme měli v plánu jít z Montemarcella do Tellara, ale odradila nás cedule, že cesta vyžaduje zkušené chodce. Při pohledu na dítě, které si mezitím z kamínků udělalo kuchyňku – a už se chystalo, že bude vařit „papa“, jsme se na rozcestí rozhodli vydat směr Punta Corvo. Punta Corvo je nádherná odlehlá pláž v Zálivu básníků, kam se mimo letní měsíce nedostanete jinak, než po urputně strmých schodech. V létě sem zajíždí několikrát denně loď z Bocca di Magra. Písek je tady černý, voda azurově čistá a koupání senzační. Nemusím dodávat, že na jaře je to tu ráj na zemi – jen málokomu se chce slézat téměř 90° kopec dolů a zase nahoru.

 

To nám jo. Mám radar na tyhle situace. Jakmile někde hrozí, že to není pro děti zrovna ideální, můj mozek to přetransformuje v nejlepší doporučení. A tak jsme se vydali „slaňovat“ pěší stezku číslo 436. Upřímně řečeno – v porovnání s mým fenomenálním sólovým sestupem v žabkách (a dítě v nosítku) na sousední Punta Bianca – to dolů nebylo tak hrozné (taky jsem měla lepší boty). Upocené tváře nás děsily jen na začátku cesty. Čím jsme šli níž, tím méně upocené lidi jsme z opačného směru potkávali, což nás přivedlo na myšlenku, že to nakonec tak špatný nápad nebyl.

 

Pláž byla skvělá! Vztekali jsme se, že nemůžeme unést půltunový kámen, zjistili jsme, že černý písek chutná stejně, jako žlutý, a že nemůžeme pít z louže. Když už se začalo schylovat ke koupeli, vytáhl manžel nečekaně Plzeň, čímž úroveň (rodičovské) morálky zase trochu zvedl. Nepřestává mě fascinovat, co si muž dokáže nabalit na procházku s dítětem (a speciálně kvůli tomu dovézt z Čech!). Každopádně, výhled na západ slunce za protějšími ostrůvky Palmaria, Tino a Tinetto s českým pivem v ruce byl fantastickým uzavřením víkendu.

 

Výstup z Punta Corvo nahoru do Montemarcella ve svých záznamech řadím už do pondělí. Nikoli časově, ale pocitově. Člověk by to nejraději zrušil. Můj muž měl „stááášně těžký batoh“, takže dítě v nosítku jsem brala nahoru já (bodejť by ne, když na vrcholu vytáhl další Plzně!). Lepší rozcvičku jsem si před „chodící sezónou“ nemohla přát. Zadek mě bolí ještě teď – a v uších mi stále zní: „Mama, sušu! Mama sůůůšu!“ (dítě chce sušenku), nebo „Mama, mio tata!“ (dítě pátrá, kde je táta – přitom se sápe z nosítka, protože máma jde na jeho vkus moc pomalu), případně „Mama, bumbé! Mlíťo!“ (dítě chce pít – ideálně mlíčko a nejlépe hned). Co mě ovšem dorazilo, bylo „Mama, notí, notí, notí!“ (dítě chce těsně pod vrcholem nočník – což se na vrcholu ukáže už jako neaktuální prosba). V potu tváře a napůl v deliriu je tohle přesně to, co vás drží na nohou. Celí mokří jsme si nahoře dali pivo, naše holčička nám uvařila polívku z klacíků a „bleť“ a mohli jsme považovat výlet za zdárně ukončený.

 

Výšlap (nebo spíš sešlap) na Punta Corvo rozhodně doporučuji! ;-)

 

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now