Cin cin! Aneb vinný rozcestník

April 28, 2016

Jednou z výhod života v Itálii je snadný přístup k vynikajícím zdejším vínům. A co si budeme povídat, na mateřské dovolené s dvouleťákem, který právě úspěšně rozrazil dveře do pokoje s nápisem „období vzdoru“, je tohle docela dobrá výhoda. Naše vinotéka však většinou „přetéká“ – a není to tím, že by někdo zrovna zapomněl odšpuntovanou lahev. Přetéká z poněkud kacířského důvodu – neuvěřitelně nás baví láhve kupovat, nikoliv však vyprazdňovat. Chápete to? Je to jako budování vztahu. Seznámíte se, povíte si vzájemně příběhy ze života, oťukáváte se, zálibně se prohlížíte – a vlastně se vám ani nechce udělat ten „první krok“. Co, když to bude zklamání? Co, když všechny ty příběhy hned vyprchají? Není lepší nechat věci tak, jak jsou? A tak je to i s naším vínem. Okázale se nám rozvaluje po stěně, jako když moje babička ukládá nejlepší povlečení „na potom“. Když jsem si včera ty naše klenoty prohlížela – popíjejíc fantastické Greco di Tufo, kterým mě zásobuje kamarádka z Avellina (a to je právě problém) – došlo mi, že je potřeba s tím něco udělat. Nic proti Greco di Tufo, je skvělé! Ale že bychom si někdy v poslední době otevřeli Chianti? To ne.

 

Než se tedy postupně pustíme do našich úlovků z cest, chtěla jsem si všechny ty příběhy hezky shrnout. Upozornění pro ty, kteří vínům skutečně rozumí: tento text opravdu nemá ambice someliérského průvodce! Je to spíš takový „rozcestník“ pro vinné amatéry (jako jsem já), co si vedle špaget a olivového oleje z Itálie (taky třeba) přivézt. Řazení je zcela náhodné.

 

1. Rosso di Montalcino, 2012 – Krajina okolo Montalcina vás nutí neustále vystupovat z auta, kochat se a fotit. Navzdory silnému dešti jsme tak učinili hned několikrát. Toskánsko je zkrátka krásné i za deště a svahy okolo horského městečka Montalcina navíc produkují nejslavnější italská vína. Ačkoli před pár lety bylo ještě zdejší „rosso“ vnímáno jako nenápadný bratříček slavnějšího Brunella, řada odborníků se dnes shoduje, že lacinější produkt začíná svého věhlasného bratra dohánět. Přečíst si o tom můžete třeba tady.

 

2. Brunello di Montalcino, 2010 – Tytéž toskánské svahy nad řekou Orcia jsou kolébkou nejznámějšího a nejdražšího italského vína, Brunella – hlavního důvodu téměř všech návštěv malebného Montalcina. Ačkoliv region patří k nejsušším v Toskánsku, když jsme tady byli my, lilo jako z konve. Na druhou stranu – ideální příležitost k zapadnutí do nějaké „suché“ vinotéky, kde „na suchu“ rozhodně nezůstanete. Skvělý seznam jsem našla tady.

 

3. Vino Nobile di Montepulciano, riserva 2008 – Rovněž moje vzpomínka na Montepulciano zůstane trochu zahalená v mlze. Nikoli však kvůli vínu. Tentýž výlet – jen v této toskánské zastávce jsme se kvůli dešti nemohli dostat už ani z auta. Městečko na strmé skále však rozhodně stojí za návštěvu. Rychlým sprintem z nejbližšího parkoviště jste za minutu na ochutnávce – připravte si však lýtkové svalstvo (a dítě obalte igelitem). Vlastně dnes nechápu, proč jsme tu láhev neotevřeli ještě v autě.

 

4. Chianti Classico, 2011 – Tahle lahev byla zakoupena v Sieně, přenádherném gotickém městečku, které je opravdovým klenotem Toskánska. Nejlepší vzpomínku mám na atypické náměstí Il Campo, které se svažuje dolů jako obrovská lžíce. Zvláštní energii místa podtrhuje i fakt, že se tady dvakrát ročně, 2. července a 16. srpna, konají divoké koňské dostihy (už si píšu do kalendáře). Jinou chuť Sieny okusíte třeba v kavárně Nannini, kde prodávají nejlepší koláče ve městě. Pokud budete mít štěstí, můžete vaše dítě v golfáči nechat vzbudit historickými bubeníky – a o zábavu máte postaráno. Jinak je to poklidné místo.

 

8. Chianti Classico, 2012 – Trochu přeskočím pořadí. Když už jsem u Chianti, nejprodávanějšího italského vína, pak nelze vynechat pozvánku do fascinující oblasti pahorků a údolíček mezi Florencií a Sienou, odkud Chianti pochází, a kde vám při každém pohledu z okna srdce poposkočí. Prostě nádhera! Chianti Calssico se vyrábí ze směsi červených a bílých hroznů – a u láhve s černým kohoutem se nikdy nespletete. Hlavním cílem všech cest jsou městečka Grada in Chianti, Radda in Chianti, anebo Castellina.

 

5., 6. a 7. Barbaresco, 2012, Barbaresco, riserva 2008, Barolo, 2012 – Úlovky z naší nedávné cesty po regionu Piemont. Zdejší vína jsou právem nazývaná králem a královnou vín. Barbaresco jsme koupili u sympatického páru – babičky s dědečkem, kteří obývají nejmodernější vinotéku široko daleko hned pod kostelem v Barbarescu (už pro ten kontrast si sem zajděte). Barolo nám představil náš kamarád. S paní Fenocchio, jejíž rodina víno vyrábí už několik generací, jsme se měli možnost setkat přímo v místě výroby – a větší pohodu jsem nezažila.

 

Tak na zdraví! Cin cin!

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now