Degustace italské kávy

May 2, 2016

Jsem barbar(ka)! V každém italském baru pátrám (marně) po velké kávě. Miluju velké hrnky (1/2 kafe, 1/2 mléka)! Ideálně termo-hrnky s barevnými motivy – a naše italské přátele tím samozřejmě doháním k šílenství. „Z toho piješ kafe?! Prokrista!“ omdlévá pravidelně kamarádka, když v poklusu dopíjím svou (v jejích očích) cisternu. Podobně to má i můj muž. „Zase piješ ten kýbl?“ utrousí, zatímco se pokouším zmizet v útrobách našeho bytu jako diabetik s Happy mealem. Má-li možnost, dohlíží na můj pravidelný přísun kofeinu sám. Ačkoli kávový abstinent – nemůže se na to dívat. Mně je to jedno. Nevadí mi, že mi můj muž vaří kávu. Představuji si, že ho k tomu vedou romantické motivy.

 

O víkendu to ale přestala být legrace. Tento text píšu v jednu hodinu ráno, oči jako baterky a opravdu by mě zajímalo, co budu do rána dělat (nejspíš se naučím japonsky, nebo vařit – šance jsou zhruba stejné). Přijdu si takhle z plavání s naší holčičkou, uspokojená, že alespoň 24 hodin neuslyším: „Mama, pla, pla!“ (= dítě chce plavat, ideálně hned), jak to slyším každý den při cestě do školky, když v tom… na stole nový kapslový kávovar „Made in Italy“! Pokoj je pryč – R.I.P. můj krásný velký hrnek. „Podívej, co jsem ti koupil!“ pronese hrdě manžel, zatímco třídí hromadu kapslí, které mezitím stihl vlastnoručně očíslovat podle intenzity kofeinu – je to hračička. „To seš hodnej,“ odpovím a přemýšlím, kolik kapslí budu potřebovat pro svoji mateřskou „denní dávku“. Asi hodně.

 

Můj muž musel být v minulém životě nějaký šílený vědec, kterého bavilo dělat pokusy na zvířátkách. Zbožňuje, když mi může něco „podat“ a pak se dívat, co to se mnou dělá – od extra chilli omáčky, výživné česnečky, až to sklenici nečekaně silného vína. Z kapslového kávovaru měl proto asi stejnou radost, jako když si můj bratr v osmi letech zkonstruoval funkční plamenomet a pak se přišel domů pochlubit s ohořelými rukávy. Znáte to – takové to čiré, dětské, bezelstné nadšení, kterému nelze odolat.

 

Jelikož jsem nevěřila, že ty kapsličky mohou efektivně nahradit můj „kýbl“, a muž chtěl, abych přístroj okamžitě vyzkoušela, domluvili jsme se, že provedeme řízenou degustaci. A tak se také stalo: Kávovar značky EspressoTuo, kapsle z hypermarketu Coop, co tady člověk najde na každém kroku – žádný velký luxus, prostě normální zdejší (kapslová) klasika. Chtěla jsem ochutnat sedm příchutí – ale skončila jsem u šesti (výsledky průzkumu mám trochu v mlze). Že není cesty zpět, jsme si uvědomili asi v deset hodin večer, kdy jsem začala vybalovat vodovky, že budu kreslit ty krásné růžové slony, co lítají okolo. Zatímco rodina usnula poměrně záhy, já si tady čumákuju do tmy. Jestli Italové něco opravdu umí, pak je to kafe. Potvrzeno.

 

Z degustace se mi podařilo natočit několik videí, ze kterých jsem poskládala tento klip – co taky jiného uprostřed noci (lepší, než žehlit). S chybějící pointou teď pravděpodobně už moc neudělám, ale třeba vás ty moje obličeje alespoň pobaví.

 

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now