Zápisky z cest

May 17, 2016

9:40

Jelikož vše dobré jednou musí skončit, tak i naše návštěva Belgie se přiblížila ke svému konci. Pozná se to tak, že si dítě postavilo z polštářů a peřin pevnost, kterou odmítá opustit. Jako rukojmí drží plyšovou kočku, chleba od snídaně a můj telefon. Vyjednávání nefunguje, tak nosím věci do auta a pomalu odpočítávám minuty do pláče, úrazu či jiného krveprolití, které bude pravděpodobně nevyhnutelně následovat.

 

11:30

Přežili jsme svržení pevnosti a přebalení plíny. Muž má stále schůzku, a tak s dcerkou vyrážíme na poslední rozlučkovou vafli do centra. Budování úspěšně pokračuje i v kavárně, kde naše holčička postupně donutí japonské, německé a americké turisty, aby se ve prospěch nové stavby vzdali svých podsedáků, protože tahle mise je zkrátka důležitější než světový mír. Odměnou nám je půlhodinová fotografická seance s Japonci, při které moje „miminko“ stojí v pevnosti a „tlačí“, zatímco si turisté chválí, jak jim jejich model hezky drží pozici. Po chvilce pochopí i oni. Po další chvilce pochopí i celá kavárna. Je čas jít.

 

12:40

Sbíječce pod okny navzdory, dítě na hodinu usnulo. Přichází manžel a dvacet minut opakuje, že do pěti minut musíme vyjet, jinak nás stihnou před Bruselem kolony.

 

13:45

Před Bruselem nás stihnou kolony. Naší holčičce se znelíbí šaty, co má na sobě. A tak se je pokouší ze sebe dramaticky strhnout, což kvůli pásům autosedačky dost dobře nejde. Následuje důvěrně známé „peklo s dítětem v koloně“.  

 

14:15

„Kdopak z vás už viděl hada a had dělá sssssss,“ zpívá celé auto společně s dětským tabletem. Muž hraje maňáskové divadlo s ponožkou, já štěkám (už nevím proč). Dítě je spokojené a pasažéři sousedního vozu vytáčejí číslo na psychiatrii.

 

16:20

Holčička spí, my však ze setrvačnosti stále jedeme „hada“. Chce se mi na WC. Nikdo však nechce vzbudit „Krakena“, takže nezastavujeme. Slunce nás přes okýnka nemilosrdně griluje a můj muž se baví tím, že mi v nestřežených okamžicích zapíná vytápění sedačky. Manželství je někdy taky pěkné peklo.

 

17:00

Konečně zastavujeme na benzince. Naše holčička se podle očekávání okamžitě vzbudí a po krátké procházce odmítá nastoupit do auta. Nastává moment vyjednávání, který vyvrcholí příslibem, že si s sebou může vzít hrst kamenů a metrovou větev. Spokojeni vyrážíme do hotelu.

 

Noc strávíme nedaleko vinařské oblasti okolo řeky Mosely. Pokud milujete víno, jako my, rozhodně stojí za návštěvu! Je to takové „Německé Toskánsko“. Přečíst si o tom můžete tady.

 

8:30

Vyrážíme opět na cestu. Ještě před odchodem stihne naše dítko rozmontovat hotelovou dekoraci sestávající z ovce a káčátek tak, že všechna zvířátka zavře do neveliké lucerny. Vypadá to, jako hra na vězení, ale zatím se nechci pouštět do hlubších rozborů. Uvidíme příště.

 

11:11

Opět popojíždíme v zácpě. Naše holčička spí. Muž supí. Zkouším na něj píseň o hadovi, ale nějak to nezabírá.

 

13:15

Další zácpa. Náš malý dvouleťák právě zjistil, jak se sám vyprostí z autosedačky. Stojí na zadním sedadle a nadšeně mává na popojíždějící policii ve vedlejším pruhu. Je to šikulka.

 

13:30

Volně pobíhající dítě v autě není žádná legrace. Po chvilce se sápe po řízení. Když zjistí, že to opravdu nemůže, vezme za vděk alespoň „on-off“ tlačítkem od rádia, točícím „volume“ a blikacím trojúhelníkem. To je paráda! Následující hodinu náš „Discoland na kolečkách“ takto ujede asi dvě stě metrů.

 

16:30

Malá dýdžejka zase usnula. A my jsme právě vjeli do sedmé zácpy toho dne. Cesta nás začíná bolet. Máme halucinace. Napůl z hladu, napůl z únavy. Jen pár kilometrů od hotelu dojíždíme tři dny starý chleba, který jsme šťastnou náhodou zapomněli v kufru.

 

17:00

Kolona se vleče. Z nudy dáváme s mužem dohromady žebříček nejlepších slov, které používá naše dítě. Na prvním místě je jednoznačně „kolopán“ = pán s cyklistickou helmou, v těsném závěsu za ním „latifú“ = „fén na vlasy“ společně s „kytibundou“ = kytičkovanou bundou.

 

17:30

Důvodem zácpy byl asi dvoutunový kámen, co spadl na silnici – a zablokoval tak úzkou cestu z Německa do Rakouska nedaleko Pitztalu. Policisté řídí dopravu kyvadlově, velký šutr hrdě naložený na bagru, jako nějakou trofej. Nevím, proč se mi v té souvislosti vybavil soused v tangách, který takto „oděn“ celé léto natíral plot. Možná by bylo prima, kdyby ten kámen odvezli. Nevěřím, že tuhle výstavku někdo ocení.

 

18:00

Přijíždíme na hotel.

 

Druhý den probíhá cesta už v klidu. Ukazuje se, jak velký je rozdíl mezi německými a italskými dálnicemi. Zatímco v Německu se na ně cpe každý, v Itálii jsou jen pro turisty a „honoraci“. Efekt je vidět okamžitě. Téměř žádný provoz. Včerejší vzdálenost, kterou jsme jeli půl dne, máme sfouknutou za čtyři hodiny – a ještě nám naše dítko doma hezky umyje auto. Jedna z mnoha výhod života s batoletem – oni milují bublinky. A taky hadr. Stačí toho potenciálu jen využít! Všichni jsou šťastní. Rodinná harmonie opět nastolena.

 

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now