Divoká pláž u Viareggia

June 22, 2016

 

I v ráji někdy člověk potřebuje někam „zdrhnout“. Někam, kde nejsou turisté, slunečníky a lehátka. Někam, kam dojde jen pár lidí. S ráji je totiž taková potíž, že se do nich chce dostat každý. A pak to v nich může vypadat – třeba jako na přeplněné italské pláži. Itálie je nádherná. Nejlépe však vyniká „sama“ – anebo jen „s vámi“. Jak to ale v letních měsících zařídit? Pokud vaše kroky směřují k moři, pak je potřeba se hodně ptát. Ideálně místních. Alespoň v naší oblasti to platí zcela určitě.

 

„Potřebuju vypnout,“ zavolala mi loni uprostřed léta kamarádka, která tu vlastní B&B. „Co? Ve středu?“ nechápala jsem. Ona je totiž v sezóně k nezastižení. Na zprávy odpovídá ve dvě v noci a ze vzácných chvilek na procházce s dětmi utíká brzo, aby mohla otevřít přijíždějícím hostům. „Jo, ve středu. Jestli chceš, ukážu ti pláž mého dětství,“ upřesnila. Chtěla jsem. Kamarádka totiž vyrůstala ve Viareggiu, které se proslavilo bujarou karnevalovou tradicí. Kdo by klid hledal zrovna tady? Jedna rada: když chce na nějakém konkrétním místě relaxovat místní člověk, jehož obživa jsou „lidi“, následujte jej. Pod svícnem bývá totiž největší tma.

 

A tak jsme se vydali na pláž jménem La Lecciona – ideální místo pro relaxaci, pokud vlastníte batole, nebo hotel. La Lecciona začíná na konci předplacených lehátek lokality Darsena, na začátku národního parku Migliarino San Rossore Massaciuccoli. Pokud se podíváte na mapu, uvidíte dlouhý pás písku, který se táhne podél parku až k Pise. Obecně platí – čím dále od placených lehátek jdete, tím méně lidí na dekách potkáváte. Jakmile slunečníky nahradí „šátkové příbytky“, jste na místě. Kdo by se takovou dálku tahal se slunečníkem? Stačí zapíchnout do písku pár klacků, přivázat k nim rohy plážového šátku – a o zbytek efektu se postará silný zdejší vítr. Alespoň tak to dělají místní.

 

Krajina tady silně připomíná Holandsko. Placatá zelená plocha národního parku vybízí k projížďkám na kole, nebo na koni. Na pláži se zase můžete schovat za vysoké trsy trávy. V dálce za zády budete mít malebné vrcholky Apenin okolo Massy, před vámi bude divoce šumět rozbouřené moře. Téměř vždy je tady větrno a vlny tomu odpovídají. „Na těch by se dalo i surfovat!“ pronesla jsem onehdy při první návštěvě. „Však můžeš!“ odpověděla kamarádka – a můj malý ráj byl kompletní. O tři týdny později jsem si tady pronajala instruktora. A letos to chci udělat zase. Mimochodem – surfařskou školu najdete v nedalekém resortu Bagno Ernesta. Jen tedy musíte přetrpět placené řádky slunečníků. Jakmile se to ale jednou naučíte, už vám nic nebrání zajet si kamkoli. Jak se totiž ukázalo, pobřeží od Versilie, přes Viareggio až po Piombio nabízí nejlepší surfařská místa v Itálii. Toskánsko je zkrátka geniální.

 

Pokud sem budete chtít utéct i vy, vezměte si na pláž dostatek vody a jídla. Černošští prodavači sem dojdou jen párkrát za den. A opravdu nic – kromě vás, písku, moře a pár nejbližších šátkových stanů – tu není (pokud se ovšem neusídlíte hned na začátku veřejné písečné plochy – to pak budete mít v docházkové vzdálenosti několik restaurací hned u parkoviště). Můj muž si místo přímo zamiloval. Po práci totiž miluje „kopat díru“ do písku, pak v té díře s pivem sedět a koukat „do nikam“. Naše dcerka okolo něj celá opískovaná radostně pobíhá – a rodina je „happy“.

 

Jestli chcete udělat muži radost, kupte mu sem lopatu.  

 

Krásné léto! :-*

 

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now