Láska na souši

July 19, 2016

Návrat do italské reality byl po chladivé dovolené v Česku poněkud třaskavý. Okolo nás „zuří“ turistická sezóna, což se vyznačuje mimo jiné bujarými večírky, jejichž ozvěny přicházejí ze všech stran. O půlnoci zpravidla bývá někde ohňostroj. A do čtyř do rána běží kdesi karaoke. To vše se sveze po okolních horách, aby se to „spláchlo“ do naší roztopené kotliny mezi La Spezií a San Terenzem. Konkrétně do našeho obýváku, kde slyšíme zkrátka všechno. Čas bujarého veselí s sebou navíc přinesl i nové „sezónní“ obyvatele okolních domů, kteří sem překvapivě rovněž nepřijeli v tichosti meditovat. Je to zvláštní období. Skoro, jako byste bydleli v hotelu. Nebo v nějakém party stanu.

 

Ze všech sezónních návštěvníků mě – coby suchozemce středoevropského – nejvíc fascinují posádky nejrůznějších výletních lodí, které v létě kotví v sousední La Spezii. Jelikož se jedná o největší italský přístav, potkáváme tady podobné skupinky poměrně často. Poznáte je snadno. Jsou „mladí a neklidní“ – krásní, atraktivní a nic jim nechybí. Každý je zpravidla z jiného koutu zeměkoule – od Američanů, Jihoafričanů až po Angličany, Španěle, Italy nebo Portugalce. Jejich povolání jsou různá – od technicko-inženýrských a ryze námořnických profesí, až po servírky, uklízečky, nebo tanečnice. Sice tvrdě pracují, ale jsou obklopeni podobně starými lidmi, kteří mají podobné sny a touhy. Cestují po celém světě, a když mají volno, jejich život se promění v „jednu velkou party“. Co by také jiného dělali? Je jim mezi šestadvaceti a pětatřiceti, rodinu mají daleko. Loď zrovna kotví. Práce bude od pondělí. O víkendech popíjejí u bazénku. Večer grilování. Nějaké to „techtle-mechtle“. A ráno si o tom zase budeme povídat. Je to plytké. Ale v uvedené životní periodě v podstatě perfektní.

 

O víkendu jsem jednu takovou skupinku pozorovala. I přes neskrývanou závist (a možná kvůli ní) musím konstatovat, že „není všechno zlato, co se třpytí“. Návraty z mořských dálek do klidných přístavů běžného způsobu existence bývají poměrně bolestné. Většinový model vypadá asi takto: Ona – servírka, tanečnice, nižší manažerka. On – technik, inženýr, navigátor. Každý z jiného národa. Stráví spolu na moři „v bublině“ několik let. Zamilují se. Vezmou se. Zakotví a založí rodinu. Pak to přijde. Jelikož je jejich život vázán na loď, začne muž opět pracovat. Ovšem s tím rozdílem, že tentokrát na něj „doma“ čeká jeho vlastní rodina. A hromada starostí. Směny bývají různé – čtrnáct dní, měsíc, tři měsíce, půl roku. Žena se mezitím stará o domácnost, o děti.

 

Máme tady spoustu přátel, kteří tento život stále „drží“. Nic jiného jim vlastně ani nezbývá. Obživa na moři bývá velice dobře placená. Na italské „souši“, která je navíc zmítaná nezaměstnaností, by podobný přijem získavali jen těžko. Na druhou stranu, život na směny přináší i svá rizika. Střet dvou světů, pevninského a námořního, je nesmírně náročné ustát. Před i potom. Život na lodi vás na rodinou „idylku“ nijak nepřipraví. Lidé jsou dost často vystavováni situacím, ve kterých spolu ještě nikdy nebyli. To, že umím natáhnout obtloustlému cestujícímu záchrannou vestu, mě nijak nezachrání před nejrůznějšími časovanými bombami – společným dojednáním hypotéky, řešením problémů s mladší dcerou a přestavbou koupelny. Zvláště, pokud ti dva pocházejí z odlišných kultur – a jejich očekávání toho, co se stane po „zakotvení“, bývají zcela odlišná. Když k tomu navíc připíšeme, že jeden z manželů se napůl stále pohybuje v bezstarostné „party bublině“, vyžaduje takový život silnou vůli.

 

Abych to zase nemalovala úplně černě – jsou rodiny, kterým uvedený model funguje dobře. Receptem bude nejspíše láska. Tolerance. Respekt. Klasické trio každého úspěšného vztahu. Jedni naši kamarádi si spolu pravidelně telefonují, informují se o novinkách doma i na moři a plánují, co budou dělat, až se ten druhý zase vrátí. Společný čas je o to krásnější. Žádná „ponorková nemoc“ u nich nehrozí. Jiná moje známá si nedávno vystavila na Facebooku: „Jen silná žena může milovat námořníka.“ Asi má pravdu. Je hezké si takhle zalichotit. Určitě to ale platí i obráceně. Je na mužích, aby ve své „na souši čekající“ ženě viděli stále tu mořskou tanečnici, kterou milují.

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now