Valle d'Aosta - nová srdcovka

September 8, 2016

„Tak příště snad raději vezmeme kočárek,“ konstatoval můj muž na konci asi kilometrové trasy, která vedla přes balvany, velké jako osobáky. „No, to rozhodně,“ potvrdila jsem s pohledem na obrovský sesuv šutrů pod námi. Vybrali jsme si krásnou trasu pro rodinný výlet – jen ten „povrch“ (dá-li se to tak nazvat), nebyl úplně nejlepší. Když jsme pak recepční v hotelu vysvětlovali, kudy jsme šli, vykulila oči a vytáhla mapku, aby se ujistila, že skutečně mluvíme o té trase 13C! „A to jste šli s ní?!“ podívala se směrem k našemu dítěti, které mezitím (trvalo to asi tři vteřiny) dobilo baterky na 120 % a už zase pilně demolovalo hotelové piano. „No, jo,“ přikývli jsme váhavě – a tiše jsme doufali, že nemá pod pultem schované červené tlačítko na italskou sociálku.


Až na tento malý „zádrhel“, jsme si Valle d’Aosta přímo zamilovali. Původně jsme se tam vydali jen na víkendový výlet, nicméně zdejší výhledy nás tak uchvátily, že jsme tam hned za dva týdny jeli zase. Valle d‘Aosta je nejmenší italský region, který sousedí se Švýcarskem a Francií, což je hodně vidět i na zdejší kultuře. Takový drsnější, ale pořád stejně upravený, Piemont. Region navíc „hlídají“ největší evropští velikáni – Matterhorn, Mont Blanc a Monte Rosa – a už tohle zjištění dává tušit, jak fantastická panoramata může návštěvník očekávat. My jsme pokaždé bydleli v údolí d’Ayas.


Náš první výlet, kvůli kterému jsme se sem ostatně znovu vrátili, vedl z konečné stanice první lanovky z městečka Champoluc do chatky Belvedere, což je naprosto pohádkový místo ve výšce 2300 m. n. m. naproti Mont Sarezza. Jde se tam od lanovky po trasách číslo 13B/10A/11 (mrkněte na mapku), po cestě minete dvě krásná jezírka (jedno příznačně nazvané v překladu „žabí“), přičemž nad jezírkem Saler najdete zmiňovanou chatku. Ovšem, přátelé! To jsme vážně nečekali! Nejenže tady mají fantastické domácí ravioli plněné lokálními bylinkami, ale i velký výběr dalších domácích mňamek, které prostě musíte ochutnat. O jejich bylinkovém chlebu se mi dodnes zdá! Nehledě na to, že hned u chatky jsou k dispozici prolézačky pro děti, houpací křesla pro dospělé – a pokud tady budete trávit noc, dokonce i přírodní bazének. To všechno při pohledu na věčně zasněženou Monte Rosa, která je neodmyslitelnou kulisou každého výletu v této oblasti.


Druhý výšlap, který bych ráda doporučila, je ideální pro malé děti a milovníky koní. Pokud vyjdete autem nad vesnici Antagnod, dostanete se na parkoviště uprostřed zelené planiny v Barmasc, kde začínají nejrůznější turistické stezky. Kromě toho zde hned u parkoviště nabízejí projížďky na koni, nebo na poníkovi – ideální začátek (nebo možná i konec) cesty pro malé „žadonílky“. My jsme se vydali lesem po stezce číslo 2, která byla lemována borůvkovými keříky. Myslím, že si každý rodič dokáže představit, jak na konci cesty vypadalo tričko, zuby, tváře, nohy, vlasy a vlastně i uši našeho batolete. Na druhou stranu se sběr borůvek ukázal jako dobrá motivace, jak donutit dvouleté dítě vyběhnout asi půlkilometrový kopec, aniž by ho někdo musel nosit. Cesta končí na klidné planině Plan de Borbey, kde jsme se zatočili podél potoka na stezku číslo 5. A zde přichází na řadu další chuťové ohňostroje! Úplnou náhodou jsme narazili na Agriturismo Alpe Corneuil, které nejenže vás omráčí svými výhledy, ale i svojí autentičností – paní nám v romantické kamenné chaloupce prodala ty nejlepší sýry a šunky, jaké jsem zatím v Itálii jedla. Tajemství výroby? Nejsem si tak úplně jistá, ale viděli jsme jejího syna (takového horského „hejska“) jezdit na skateboardu krávám po zádech (fakt!)… že by pravidelná masáž?


A do třetice to nejlepší. Nebudu to dávat do uvozovek, protože bez ohledu na trasu 13C to nejlepší bylo! Výšlap k jezírku Perrin a k jezírkům Penté a Pinter. My jsme byli chamtiví a chtěli jsme je stihnout v jeden den – což lze, ale člověk při tom musí překonat právě onu zmiňovanou nebezpečnou spojnici těchto dvou míst, kterou bych doporučovala rodičům s dětmi nejdříve od osmi let. Lepší je podle mě jít každý den na jedno místo – a vrátit se zpět tou samou trasou. Začíná se vždy od horní stanice lanovky z Champoluc, odkud se po trase 1 nebo 13 dostanete k romantické horské samotě Cunéaz, kde je opět moc hezká restaurace. Odtud jsme pokračovali dál až k rozcestí. Trasa číslo 1/11A/11B vede k jezírkům Penté a Pinter, trasa 13 vás dovede k Lac Perrin. U obou cest se jedná o strmé stoupání, které je poznamenané tím, že si každou čtvrt hodinu myslíte, že už jste v cíli – aby se před vámi otevřela další skalní stěna, kterou musíte překonávat. Nebudu zastírat, že ke konci už mi byla příroda srdečně jedno – hlavně, ať už jsme u toho pitomýho jezera. Samozřejmě, jako u všech výstupů, nakonec té hoře odpustíte a velebíte krásu všude okolo. My jsme tuhle nádheru šli celý den, s přestávkami asi 8 hodin, celý okruh má přibližně 10 km a 1300 m převýšení. Nic pro padavky – padavky se z nás staly na konci, a vlastně celý následující den.


Rozhodně se však letní Valle d’Aosta stalo naším srdcovým místem – nejen kvůli skvělému jídlu, zajímavé kultuře, výhledům, horám… ale prostě se tady člověk tak nějak přirozeně cítí „strašně dobře“. Pokud věříte na pozitivní energie – určitě sem vyrazte!


P.S. A ještě jeden bonus – kam se uchýlit, když se člověk potřebuje po náročné túře zahojit - v Chamoluc mají nové termální lázně, ze kterých se vám nebude chtít odejít!

 

 

 

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now