Tipy na výlety po západní Ligurii

October 11, 2016

Myslím, že naše rodina patří mezi typické „škrtače“. Když někde žijeme, nebo cestujeme, pokaždé si vytiskneme mapu a „škrtáme“ místa, která jsme viděli. Samozřejmě nám doma na stěně visí stírací mapa světa, kde máme – vzhledem k naší povaze – označeno zatím docela málo destinací. Ale je to dobrá motivace snít, plánovat, a někdy, když člověk nadává na práci, odpověď na otázku „proč to všechno vlastně dělám?“. Protože chci vidět svět!

 

Taky máme na stěně vytištěnou mapu Itálie. S ohledem na to, jak je tahle země krásná, jsme ani tady zatím příliš nepokročili. Stále tolik bílých míst! Znáte ten pocit?

 

Po uběhlém prodlouženém víkendu ale můžu říct, že Ligurii už docela známe a máme projetou. Je to region, ve kterém žijeme, a byl by hřích, kdybychom se po dvou letech pobytu nestali skoro-odborníky na zdejší destinace. Takže jsme si udělali výlet do posledních míst, která nám „chyběla“, a sice do západní Ligurie, která sice není tak slavná, jako část tohoto regionu od Janova k nám (oplývající skvosty jako Cinque Terre, Portofino, nebo Lerici), ale zato přináší spoustu nečekaných objevů.

 

Celkový dojem ze západní části Ligurie – všechno od Janova k francouzským hranicím – je „šmrncnutý“ blížící se francouzskou kulturou, skrytými údolími plnými těch nejtajuplnějších míst, která si jen dovedete představit, všudypřítomnými skútry a zářícími resorty, které si „pro sebe“ schovávají jen sami Italové. Tady je můj seznam míst, která v této oblasti stojí za návštěvu:

 

1. Varazze – není nad to vplížit se mezi italskou komunitu a prožít si pravé italské prázdniny. Nikdo na vás tady anglicky nepromluví a v hotelu si budou protírat oči, co tady ti cizinci vlastně dělají. Pláž ve Varazze je krásná a je z ní krásný výhled na zbytek Ligurie – skoro až k Toskánsku. Městečko navíc není vůbec drahé.

 

2. Pevnost v Savoně – stojí za zastávku. Zvláště, pokud si z hradeb budete číst o její historii a všech zdejších bojích. Kdysi dávno to vypadalo, že na pobřeží Ligurie bojoval snad každý proti každému. Olej do ohně občas přilili saracénští piráti, nebo výboje z ciziny. Games of Thrones je oproti tomuhle romantická komedie.

 

3. Noli – naprosto pohádový místo na pobřeží, které prý turisté zatím moc neznají. Ani za naší návštěvy jsme nepozorovali žádné davy. Ve středověké vesnici dělají fantastické krevety na zázvoru a pomerančích, které prostě musíte ochutnat. Po procházce křivolakými uličkami se můžete vyšplhat na malý hrádek nad vesnicí, který ji dělá tolik panoramatickou.

 

4. Grotte di Toirano – zpočátku jsem k tomuto bodu programu byla hodně skeptická. Co může být lepšího, než naše Kateřínská jeskyně? Grotte di Toirano vás dostanou hlavně tím, že tady propojili jeskyně hned dvě. A v labyrintu krápníků navíc brzy úplně zapomenete na čas. Je to tady zkrátka obrovský! Nejvíc mě bavily stopy pračlověka, které jsou tady zakroužkované podél stezky, medvědí hřbitov a místnost, která byla původně celá pod vodou, což vyústilo v to, že zdejší krápníky jsou kulaté a bílé jako bochánky mozzarelly. Nic pro klaustrofobiky! Skvělé pro děti – ale vezměte si gumáčky.

 

5. Sanremo – na první pohled mi to město přišlo šíleně chaotické, neupravené, trochu zaplivané – kam se poděl veškerý lesk? OK, fotka před slavným casinem, okukování zaparkovaných Porshe… pořád tomu chyběla taková ta cestovatelská jiskra, kterou v každém výletě hledáme. Ale našli jsme ji! Podél pobřeží jsou na každém kroku půjčovny kol. Za relativně malý peníz se tak můžete podívat kilometry vpravo i vlevo, obdivovat Sanremo z dalekých pláží, anebo navštívit některou z vil s krásnými botanickými zahradami. A my? My jsme skončili na hřišti v malebném přístavu, kde si muž objednal pivo a konstatoval, že to jsou nejlepší prázdniny v historii. Měl paradoxně pravdu – vládl tam klid a mír, krásně svítilo sluníčko, dítě se vrhalo do nebezpečných situací a všichni byli šťastní. P.S. V Sanremu jsme bydleli v sympatickém hotelu Le Terrazze - kvůli překrásnému výhledu na moře a město mohu jen doporučit!

 

6. Taggia – milujeme neprobádané vesničky, tajuplné křivolaké uličky s domy, na které od středověku nikdo ani nesáhl. První takový dojem jsme měli v Taggii. Což je vesnice, kterou začíná Val Argentina, Mekka labužníků, kulinářských a gastronomických expertů a vůbec všech, kterým „dělá dobře“ jídlo. Okolo této polozřícené vesničky totiž pěstují nejkvalitnější olivy na světě, ze kterých dělají – jak jinak – nejkvalitnější olivový olej. Naprosto překvapivý fakt. V době naší návštěvy navíc téměř žádní turisté.

 

7. Badalucco – a jestli chcete tohle tekuté zlato ochutnat, pak nejlepší destinací je vesnička Badalucco, jen pár minut jízdy autem směrem do nitra údolí. Hned na začátku vesnice stojí rodinná farma „Roi“, jejíž olivový olej patří právě k těm světově nejproslulejším. V malé nenápadné prodejně můžete základní láhev koupit za 7 euro, což - vzhledem ke kvalitě -  rozhodně není cena k vykrvácení. Navíc zde prodávají pesta, sušená rajčátka, nejrůznější omáčky na bázi olivového oleje – a všechno je to strašně dobrý! P.S. Ročník (ano – kvalitní oleje mají i svůj ročník!) 2016 je prý nejlepší!

 

8. Triora – do této strašidelné vesnice hluboko v horách jsme dorazili před setměním. Podzim je navíc v plném proudu, všude po zemi se válejí kaštany a popadané listí, a když si k tomu pročítáte příběhy o tom, jak v této středověké vesničce kdysi probíhal krutý hon na čarodějnice, máte o atmosféru postaráno. Po návštěvě ve zdejším muzeu se budete opravdu třást – nejen zimou. Muzeum je – anglicky by se řeklo „creepy“. Zvláště podzemní prostory, kde omšelou strašidelnou expozici o mučení čarodějnic ještě umocňuje fakt, že jsou všude skutečné pavučiny a skuteční pavouci. Skoro, jako byste navštívili dům nějakého úchylného sběratele čarodějnických předmětů v důchodovém věku, který svoji sbírku nechává s gustem pustnout – a pak zálibně sleduje tváře návštěvníků. Na konci vesnice se potom nachází místo, kde se čarodějnice údajně setkávaly.

 

9. Dolceacqua – trochu smířlivější atmosféru má sousední údolí Val Nervia, které otevírá malebná vesnice Dolceacqua. Kouzlu tohoto místa podlehl i Claude Monet, který ji zvěčnil v jednom ze svých ikonických obrazů. I vy budete mít pocit, že byste nejraději vzali do ruky štětec. Nalepené domečky na pahorku nad řekou, přes kterou vede starodávný obloukový most, korunuje polorozpadlý hrad. V Dolceacqua navíc můžete ochutnat fantastické zdejší víno rosseso.

 

10. Apricale – stojí za cestu ještě hlouběji do údolí. Až jej spatříte, jen těžko budete hledat slova. Apricale je kamenná vesnička, jejíž domky si opět podmanily špičku zeleného pahorku. Je to nádhera. Při procházce se tady možná ztratíte. Křivolaké uličky se zdají být nekonečné, orientační body nikde. Jedinými obyvateli jsou zdejší kočky, které vás chvílemi při bloudění doprovází. Opravdu skvělá atmosféra bez žádných turistů. V Apricale mě zaujal hotel Munta e Cara, který je rozmístěný po celé vesnici. V různých domech si můžete vybrat různé pokoje. Některé z nich překvapivě luxusně vybavené. Snídaně se podává v jedné z nemála restaurací na malém náměstí. Zkrátka perfektní místo k naprostému „vypnutí“.

 

 

 

 

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now