Co čekat, když se přestěhuji do Itálie

November 23, 2016

 

 

Zatímco v Čechách už Martin nadělil první sníh, v Ligurii panuje období dešťů. A taky chřipek. „A ještě vám ukážu, kde je tady doktor,“ vysvětluju vykuleným známým, kteří se přistěhovali hned vedle. „Co? Doktor?“ koukají trochu nejistě. Ano, i v Itálii – v prázdninové destinaci u moře – můžete chytit chřipku – za kterou vám doktor nadělí „pěkně mastná“ antibiotika. Když se člověk do nějaké země stěhuje, většinou je plný očekávání. V případě sluncem zalitého Apeninského poloostrova si asi představuje výborné jídlo, překrásnou přírodu a přeplněné pláže. Některé představy se naplní, jiné se řekněme… upřesní.

 

Když jsme sem přestěhovali, neustále „se nám něco dělo“, všechno bylo nové, jiné, zvláštní, nečekané. Postupem času se tyhle pocity rozmělní. Člověk si zvykne – a pokud mu zrovna číšnice nenalije na fazolovou polévku centimetr olivového oleje s poznámkou „Takhle to tady přece jíme.“ (true story) – nemůže ho téměř nic překvapit. Svět se proto nejlépe pozoruje očima někoho, kdo je tady nový. Skvělé jsou k tomu děti. Anebo třeba noví sousedi-cizinci. Jejich poznámky, a moje vlastní pozorování, daly vzniknout níže uvedenému patnácteru.

 

Takže – co tedy čekat, když se přestěhuji do Itálie (Ligurie)?

 

1. Bydlení se nehledá snadno. Velice živě si pamatuji, jak jsem v této lokalitě napsala patnácti realitním agenturám, z nichž mi odpověděly tři, z toho dvě s použitelnou nabídkou. Na standard z Prahy zapomeňte. A stejně tak zapomeňte na telenovelové bydlení na útesu s výhledem na moře (na to si pořiďte off-road a mějte u sebe alespoň 2500 euro měsíčně na nájem). Průměrný byt k celoročnímu pronájmu většinou obsahuje starožitný nábytek (který přímo volá po obrázku koníka za použití propiskového rydla v rukou našeho dítěte), malou koupelnu, drobné nedodělky a nepraktické řešení snad všeho, co si dovedete představit – od příjezdové cesty v úhlu téměř 90° až po pojistky v díře pod záchodem.

 

2. Výpadky elektrického proudu. Občas se to zkrátka stane. Třeba, když máte společně puštěnou nějakou nestandardní kombinaci – třeba ledničku a televizi. Nebo naší zlatou trojku lednička, pračka, mikrovlnka (žijeme v novostavbě, takže si můžeme dovolit o jeden spotřebič navíc). Každopádně velmi brzy zjistíte, kde máte zmiňované pojistky.

 

3. Drobné opravy. Ale tohle platí jen pro „začátečníky“. Postupně svůj seznam stáhnete na minimum. A nakonec to přestanete řešit. Jedna dobrá rada – když k vám přijde opravář něco opravit, nedívejte se. Můj muž se dodnes nemůže vzpamatovat z pohledu na polo-jiskřící klubko kabelů ve zdi, z nichž přivolaný telekomunikační pracovník jeden zkrátka oblepil kobercovkou – a bylo hotovo. Takhle se to tady prostě dělá. Smiřte se s tím.

 

4. Kalhotky vaší sousedky. Když jsme žili v Belgii, nesměl nikdo na balkóně pomalu sušit ani tričko. V Itálii se na dlouhých šňůrách mezi domy hrdě vystavuje naprosto všechno. Od prostěradel, přes fotbalové dresy, ponožky, až po spodní prádlo, padákové podprsenky, bombarďáky, nebo třeba erotický kostýmek zdravotní sestřičky osmdesátiletého souseda. Když se na ty šňůry někdy dívám, říkám si, že ten zákaz v Belgii měl možná něco do sebe. Na prádelní šňůře se o svém okolí mnohdy dozvíte více, než potřebujete vědět.

 

5. Hlasitou televizi. Pokud máte někdy při vášnivém hovoru dvou Italů pocit, že už se schyluje k třetí světové válce, zapněte si zdejší televizi. Místní milují vše, co je nahlas. A vše, v čem „o něco jde“, kde jsou emoce. Nejoblíbenějším formátem se zdá být reality show a nejfrekventovanějším časem ke sledování tři hodiny ráno. To jedou ty „nejuhádanější“ programy. Když jsou navíc vaši sousedi nedoslýchaví, máte o zábavu postaráno. Kam se hrabou ospalé české noci s věštci.

 

6. Papírování. Všechno trvá. Všude musíte osobně. A na všechno dostanete papír.

 

7. Bary. Pokud se Italové snaží zbavit papírování, obvykle přijdou s nečekaně kreativním řešením. Třeba my teď chodíme platit školku do baru. Proč ne? Paní úřednice to má na kafíčko kousek, stejně se tady řeší úplně všechno, tak proč sem rovnou nešoupnout nějakou tu administrativu? Bary jsou v Itálii zkrátka institucí. A kdo by se jim divil – když jim v kapučínech stojí lžičky!

 

9. Výborné jídlo. Jak jsem již několikrát psala, návštěva supermarketu vhání slzy do očí. Nikdy sem nechoďte hladoví a už vůbec ne po výplatě! Tolik kvalitního jídla nikde jinde neseženete: voňavé šunky, vynikající sýry, prvotřídní těstoviny, lahodné víno, domácí pesta, čerstvě nalovené ryby… Nabídněte italským spotřebitelům nekvalitní výrobky – a máte hlavu koně v posteli.

 

10. Mírné úpravy pravidel silničního provozu. O těch jsem psala třeba zde. Nutno dodat, že čím více na jih jedete, tím pružnější je výklad jakýchkoliv předpisů. Až se vám třeba může stát, že na dálnici u Neapole uvidíte jedno auto tlačit před sebou druhé – protože to dá přece rozum, když mu to nejede.

 

11. Řešení. Italové milují řešení. Milují, když se mohou zapojit, poradit, pomoci. Potřebujete vycouvat? Nezřídka kdy se vám za autem vynoří kolemjdoucí stařík, který holí okamžitě zastaví hustý provoz – a ještě vám bude ukazovat, kolik centimetrů máte kde. Pokud vlivem jeho instrukcí nabouráte, rozhodí rukama, zasměje se, poplácá vás po rameni – a je pryč. O zodpovědnosti zase nikdo nemluvil.

 

12. Opalování. Jakmile to slunce dovolí, jsou nazí. Speciálně starší generace. A neváhají se „vytasit“ s takovými vychytávkami, jako jsou slipové plavky. „Speedoos“ tady prostě frčí a čím jste opálenější, tím jste – zdá se – na společenském žebříčku výš.

 

13. Vřelost. Jakmile si vás místní oblíbí, jste jejich. Mějte otevřené srdce, ukažte jim, že zdejší zemi milujete – a oni budou milovat vás. Na svou vlast jsou Italové neuvěřitelně hrdí.

 

14. Jazyk. S angličtinou moc nepochodíte. I když někteří zdejší obyvatelé anglicky umí, velmi rádi vás nechají potit se v jejich mateřštině. Zapotíte se i v kině. Na Star Wars v originálním znění musíte jet do Německa.

 

15. Různorodost. Pokud jste si mysleli, že Itálie je jedna země, jste na omylu. Itálie se skládá z nepřeberného množství různých světů, které byly kdysi spojeny hranicemi. Každý region má úplně jiné tradice, úplně jiná jídla a mnohdy i úplně jiný jazyk. Podobné je to i na úrovni měst, nebo i vesnic. Turističtí průvodci nemohou obsáhnout neuvěřitelnou rozmanitost Apeninského poloostrova. Vyčleňte si jeden region, projeďte jej vesničku po vesničce – a na konci zjistíte, že jste v úplně jiné zemi. A to je na Itálii tak krásné.

 

…všechno ostatní, to je jen nezbytný kolorit :-) Takový, že jim člověk nakonec odpustí i ty pojistky pod záchodem.

 

P.S. Pokud můžete, nechoďte tady na záchod. Téměř nikdy neodejdete s pěknou vzpomínkou.

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now