Vánoce v Itálii: červený spodní prádlo a hromady jídla

December 23, 2016

„Třicátého prvního a prvního nosíme červené spodní prádlo. Přináší to štěstí,“ zasvěcuje mě italská kamarádka do tajů vánočních zvyků v její rodné zemi. Musím se smát. Tahle tradice se mi líbí. Jak italské! To vysvětluje, proč jsou obchody před Vánoci plné sexy spodního – červeného – prádla. A proč Italové na svém spodním prádle tolik lpí. Těžko říct, co bylo dřív – jestli láska k červeným spoďárkům, nebo tradice. Dovedu si představit, že spíš to první.

 

Italské Vánoce – stejně, jako ty české – obsahují mnoho tradic a zvyků, které je potřeba dodržovat. Od těch úplně nejstarších, až po ty novodobé. Na Apeninském poloostrově se slepuje mnoho různých světů a tak se i regionální podoba Vánoc může velmi lišit – stejně, jako typické štědrovečerní jídlo pro danou oblast. U nás v Lerici se například poslední víkend před Vánoci koná průvod s malým Ježíškem. Lidé ve městě se převléknou do historických kostýmů a předstírají, že jsou Betlém. Je to celkem legrace. Na hradě v Lerici sídlí král, kterému jde průvod Ježíška představit. Cesta k hradu je lemována svíčkami a loučemi, místní obyvatelé ukazují tradiční řemesla a nabízejí kolemjdoucím hromady jídla zdarma. Průvod uvádí hlasité bubny a trumpety, následuje starosta, kněz, Josef, Marie s malým Ježíškem a tři králové. „Černý“ král byl letos představovaný klukem, co pravidelně žebrá u supermarketu, jeho družinu a „arabské“ pastevce zase hráli všichni ti otravní prodavači z pláže. Kouzelná moc „ježíškovského“ průvodu tak spojuje naprosto odlišné komunity lidí. Všichni se najednou znají jménem, plácají se po zádech, dokonce se spolu fotí – i když za normálních okolností by se vzájemně ignorovali. Další moment zdejších Vánoc, který stojí za pousmání a vlastně i poděkování, že tady Vánoce jsou.

 

Všechny podoby těchto svátků mají však v Itálii jedno společné – na štědrý den nosí dárky „Babbo Natale“, což je něco podobného, jako „Santa Claus“, „Father Christmas“ nebo „Děda Mráz“ – předobraz mu dal svatý Mikuláš, a rovněž jemu nechávají děti na stole sušenky a mléko. Večer se většinou rodiny sejdou k „cenone“, k „velké večeři“, kde se podává nejrůznější jídlo – zde velmi záleží na regionu. Dělala jsem malý průzkum mezi kamarády a zjistila jsem, že například okolo Milána je ústředním bodem menu krocan, na Neapolsku servírují velkého úhoře, v Toskánsku kapouna, rodiny v Basilicatě si pochutnávají na tresce a na severu Itálie jsou velmi populární ravioli s nejrůznějšími druhy omáček, vývar s tortelini a jako hlavní chod jehněčí nebo telecí. Všechny večeře mají však v Itálii něco společné – závěrem se podává sladký dezert Panettone nebo Pandoro (vzdáleně připomínající českou bábovku s kandovaným ovocem). Každá rodina pak doma skladuje zásoby vánočního cukroví – nejpopulárnější jsou struffoli (smažené kuličky ze sladkého těsta), mustaccioli (podobné našim perníčkům v čokoládě) a roccoco (vypadá jako věneček z mazancového těsta posypaný mandlemi). Po večeři jdou všichni do kostela. „Babbo Natale“ přichází o půlnoci – a v tento moment se rozbalují dárky. Italové jsou zkrátka noční ptáci, ať už je léto nebo zima.

 

Podobně, jako v České republice, však italské Vánoce začínají mnohem dříve. Nejdůležitější den je 8. prosince, kdy lidé nazdobí stromeček a vystaví jesličky. Každá rodina musí mít doma svůj vlastní Betlém. Pokud byste však Itálii navštívili v době Adventu, asi byste si neustále pokládali otázku, proč tam nemají Ježíška! Že by ho ztratili? I tohle má svůj význam. Ježíšek přece ještě nemůže být vystavený, protože se ještě nenarodil. Jeho figurku přidají až 24. prosince po půlnoci, což mi přijde opravdu roztomilé. Pokud byste chtěli vidět největší (a světelný) betlém na světě, museli byste do Manaroly, jedné z vesniček Cinque Terre, kde je celá hora věnována tomuto výjevu – a 8. prosince se zde každoročně koná velký otevírací ohňostroj. Je to krásný předvánoční výlet.

 

Na Boží Hod se opět rodiny sejdou k velké „cenone“ (jak jinak – v Itálii se prostě slaví skvělým jídlem), a menu se opět liší region od regionu. Součástí velmi často bývají populární lasagne a – jak řekla jedna moje kamarádka – „hromady sladkého“. Myslím, že v tom se absolutně nelišíme. Další velká „cenone“ se odehrává na Silvestra, kde ovšem na stole nesmí chybět nějaký pokrm z čočky! Čočka totiž znamená peníze a štěstí v příštím roce. „Masovou přílohou“ bývá vepřová nožička „zampone“ (abyste si nemysleli, že v Itálii se jí jen „potvory z moře vylovený“). Velmi důležité jsou svátky 5. a 6. ledna. Jestli postrádáte podobnou tradici, jako je náš Mikuláš – tady ji máte. Čarodějnice „Befana“ přilétá na koštěti, aby hodným dětem přes noc nadělila do punčochy sladkosti a zlobivým popel a uhlí. Befana má připomínat den, kdy tři králové přinesli dary Ježíškovi (ten pravděpodobně žádné uhlí nedostal).

 

Tak vám přeju krásný Vánoce – a nezapomeňte se políbit pod jmelím! Tahle tradice je totiž univerzální. Takže na tom něco bude!

 

 

 

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now