Mateřská v cizině – dobrý nápad?

February 2, 2017

 

 

Jedna moje kamarádka mi kdysi řekla, že nejsou dobrá a špatná rozhodnutí. Jsou prostě rozhodnutí. A pak situace, ve kterých se v životě ocitneme. Otázka, položená v nadpise tohoto článku, je proto vlastně zbytečná. Naše potřeba zpětně hodnotit své životní kroky je však neodolatelná. Jaká byla „mateřská“ mimo domov, rodinu a skupinu dlouholetých přátel? Bylo to dobré rozhodnutí? A šla bych do toho znovu? Své zkušenosti jsem se rozhodla shrnout v tomto článku.

 

Klacky pod nohy

 

Věřím, že pro celou řadu „globálních občanů“, lidí, kteří cestují za studiem, podnikáním, rodinou, či přáteli po celém světě, může být uvedené téma poněkud irelevantní. „Doma“ je vlastně všude. Pokud v dnešní době hodně cestujeme, hranice tolik nevnímáme (pokud nám jejich existenci někdo nepřipomene). Nejsme na svoji rodnou hroudu tolik fixovaní. Jiná situace nastává, když se v nějaké zemi, která není naší „domovinou“ (ve smyslu místa, kde jsme strávili většinu svého dospělého života) rozhodneme dlouhodobě žít. Naše „lehkost bytí“ se najednou prudce změní a přísloví „všude dobře, doma nejlíp“ nám v hlavě naskakuje až překvapivě často. Neznáme místní jazyk, nevíme, kam jít, ztrácíme se, občas nejsme schopní objednat si ani jídlo v restauraci a celkově se tak nějak světem pohybujeme jako slon v porcelánu. Tento úvodní stav však brzy odezní – na nové prostředí se adaptujeme. Jaké to však je, pokud se v této specifické situaci ocitneme v době svého „raného mateřství“? Tedy v období, které je obecně považováno za velmi vyčerpávající? Neházíme si tím tak trochu klacky pod nohy? Nejlepší je přece být s miminkem doma – v klidu, v teplíčku, v pohodlí, nedaleko své rodiny a dobrých přátel. Proč by se někdo zrovna v této zranitelné části života vrhal do dobrodružství a nejistoty?

 

My jsme se do tohoto dobrodružství pustili. Naše holčička se sice narodila v České republice, „doma“ však dlouho nepobyla. Po několika letech života v Belgii jsme zrovna „měnili destinaci“ – a tou příští měla být Itálie. Jenže italský venkov není belgický Brusel a mateřství není svět plný (dospělých) lidí a „meetingů“. Z dnešního úhlu pohledu, téměř tři roky zpět, našeho rozhodnutí nelituji. Ovšem netušila jsem, že se při jeho realizaci tolik „zapotíme“. Co všechno na člověka čeká, pokud se rozhodně žít se svým miminkem v cizině?

 

Chybějící komunita

 

Mateřství v moderních společnostech 21. století nese podle mého názoru dva nejdůležitější znaky. Za prvé nám chybí komunita – a teď nemám na mysli klábosení maminek okolo pískoviště, nebo v diskusních skupinách na „fejsbuku“. Chybí nám nepřetržitá (a samozřejmá) přítomnost komunity blízkých lidí s malými dětmi. Většinou, než se staneme mámou a tátou, známe málo lidí s dětmi. Rodičovství odkládáme. Nezajímá nás to. Kdo se stane rodičem „je najednou nějakej divnej“. Hůř se s ním na všem domlouvá, je pořád unavený a je náročné být spolu v kontaktu „jako za starejch časů“. V roli rodiče pak trochu tápeme. Čteme knihy. Ptáme se svých rodičů. Chodíme na kurzy. Oprašujeme stará přátelství. Snažíme se ve své nové roli zabydlet a zorientovat. Jelikož je společensky nutné, aby se nám nová role vždy líbila, předstíráme. Chodíme na pískoviště. Hledáme spřízněné duše (rodičovství samo o sobě však „spřízněnost“ nezakládá), se kterými bychom svůj stav sdíleli. Pátráme po komunitě, která by nám dodávala sebevědomí, odvahu, energii, ujišťovala nás v našich rozhodnutích a uklidňovala nás svými příběhy. Navzdory tomu, že si ji okolo sebe časem vybudujeme, je „účinek komunity“ krátkodobý. Už vedle sebe nežijeme v chaloupkách. Vracíme se domů šedivou MHD. Doma na nás čekají čtyři stěny našeho 2+kk, nádobí od oběda a rutinní každodennost s malým miminkem. Mnoho psychologů proto říká, že „mateřské dovolené“ dnes vládne izolace.

 

Práce versus mateřství

 

Druhým znakem tohoto období je souboj rolí. Velmi rádi bychom v našem životě něco dokázali. Někam se posunuli. Něco vybudovali. Období mateřství (vztáhnu-li teď situaci k maminkám, které jsou na „mateřské“ nebo „rodičovské“ častěji) je pak pro některé ženy něco jako „černá díra“ – tolik reprezentovaná „dírou v cívíčku“, kterou se snažíme obhájit, zakrýt, překlenout. Některé ženy s kojencem u prsa pracují z domu. Jiné svěří své dítě systému kolektivního vzdělávání a „utíkají“ znovu do práce. Potřeba vlastních peněz, kariéry, seberealizace – být zase „já“ – je lákavá a vlastně i pochopitelná. Už žádné vyhýbavé odpovědi na téma „A co ty vlastně celý den děláš?“ Konečně život! I když se kvůli němu občas cítíme provinile. Jsou ale i ženy (a není jich málo), pro které je mateřství požehnáním. Které se ve své nové roli skutečně „cítí“, nespěchají, užívají si. Mnohé se naučí ze situace „něco vytěžit“. Přehodnocují svoji kariéru, redefinují svoji osobnost, zamýšlejí se nad svým dětstvím – nechávají se svými ratolestmi vést a mnohdy přecházejí na zcela novou životní cestu. Tyto dva extrémní příklady však vytyčují cestu pro většinu ostatních rodičů – ti vykazují známky obojího. Vrací se do práce, ale hledají hlubší smysl. Jak „být sám sebou“ a k tomu „být rodičem“? Je to to samé? Není to to samé? Kdo doopravdy jsem? Jak jsem se v té roli ocitl? Život „po dětech“ zkrátka již nikdy nebude takový, jako život „před dětmi“. Ať už to v kariéře dotáhneme kamkoli, vždycky budeme „rodiče“ – kategorií, která se nedá změřit na výkon (ani hromadu přebalených plen). Kategorií, za kterou nás u pracovního pohovoru nikdo „nepoplácá po rameni“.

 

Pozitivní izolace

 

„Mateřská dovolená“ v zahraničí může pocit izolace zvýšit. Člověk „bojuje“ s novým prostředím a „bojuje“ i s novou rolí. Motáte se jako slon v porcelánu ulicemi nového města, motáte se i doma mezi postýlkou a přebalovacím pultem. Například v místě, kde jsme žili, nepanovala zrovna kosmopolitní atmosféra – hlavním jazykem všude byla italština. Oslovit někoho v angličtině na hřišti a pátrat v jeho očích po „zážehu komunity“ tak bylo velmi obtížné. Na jednu stranu je to proto (zejména zpočátku) velmi osamělý život. Na druhou stranu vás to ale naučí „vidět se bez pozlátka“. Poznat, kým opravdu jste. A navázat nerušeně vztah se svým dítětem. Žádné dotazy typu „A co ty na té mateřské dovolené vlastně děláš?“ okolo vás nepřicházejí. Člověk má čas přemýšlet, nemusí se s nikým srovnávat – protože po ruce nikoho nemá. Necítí se provinile „že sedí doma“, ani „že zrovna pracuje“. Je to zvláštní stav. Nevím, jestli bych své rané mateřství stejně prožívala, kdybych byla v Praze. Možná by mě to táhlo do práce. „Utéct“ od světa přesnídávek a poblinkaných triček, být zase „sama sebou“. Tady ale žádná práce nebyla – maximálně na dálku z domu. Vlivem okolností jsem tak čas se svým prvním miminkem prožila úplně jinak, než jsem si představovala: víc v klidu. „Mateřská izolace“ v cizině tak může být paradoxně prospěšná – a v našich uspěchaných životech i velmi vítaná.

 

Žádná depka

 

Skoro by se zdálo, že život s miminkem v zahraničí může být i pěkně smutný. Samozřejmě nelze říct, že by všechny dny byly růžové. V cizině však máte jednu obrovskou výhodu – cestování. Vše okolo je pro vás nové – stejně, jako pro vaše dítě. Proto určitě oceníte poznávání netušených krás nové země, kvůli kterému si tentokrát nemusíte kupovat drahé letenky. Každý den a každý výlet představuje nečekaný zážitek, energii, „pohon“, díky kterému veškeré své rodičovské starosti snadno překonáte. Váš život je nejen „nevšední“, ale navíc vám umožňuje vidět svět očima svých dětí. Společně se divíte, poznáváte, objevujete. Rozhodně nemáte pocit osamění. A zatímco prožíváte tato malá dobrodružství – pomalu se dostaví i to ostatní: komunita blízkých lidí, naplnění, práce, smysl.

 

Jaké rady bych tedy dala někomu, kdo se rozhoduje, zda se se svým novorozencem vydat do ciziny?

 

  1. Naučte se jazyk – nejenže skrze jazyk potkáte nové lidi, ale začnete lépe rozumět i zdejší kultuře. Pokud máte miminko, sežeňte si privátní lekce, nebo lekce zdarma, které pro cizince poskytují státy EU (v Itálii v učebnách seděly i maminky s malými dětmi).

  2. Podívejte se do mapy – zorientujte se a sepište si seznam nejzajímavějších míst, které byste chtěli navštívit a „propátrat“ (v těch dvou slovech je rozdíl). A udělejte to.

  3. Dokumentujte – spojte se se světem, pište blog, začněte psát do časopisů, foťte a sdílejte své zážitky. Někomu to může pomoci při rozhodování, kam se vydat na dovolenou. Vy zase můžete navázat spojení s novou komunitou a získáte pocit užitečnosti.

  4. Nevyhýbejte se kontaktům s lidmi – i kdyby to měly být kontakty „sebe-bizarnější“. Já jsem své nejlepší přátele potkala skrz místní mezinárodní klub žen, kde je průměrný věk členek asi osmdesát let. Tyto členky však měly anglicky mluvící vnoučata. Nikdy nevíte, co se z jakého kontaktu vyklube.

  5. Najděte si práci – pokud vám na mateřské v cizině chybí pracovní prostředí, zkuste práci z domu. Domluvte se s partnerem na režimu hlídání, případně zapojte „babysitterku“ nebo prozkoumejte možnosti zdejších jesliček a dětských skupin.

  6. Prozkoumejte infrastrukturu – s malými dětmi budete potřebovat vědět, kde je v místě nemocnice, jméno a číslo dobrého dětského lékaře a kontakty na další instituce, které vám usnadní život (od banky, přes úřady, i organizované aktivity s dětmi). Zjistěte si vše předem.

  7. Buďte připraveni na „ztráty“ – buďte připravení na to, že životem v cizině můžete přijít o některé zásadní životní momenty své rodiny nebo svých přátel, u kterých byste jinak rádi byli. S malým dítětem se zejména náhlé cesty domů realizují velmi obtížně.

  8. Když jste doma, „neběhejte maraton“ – naučte se relaxovat i v době, kdy se vyskytujete „doma“. Život není maraton, a i když vás chtějí úplně všichni okamžitě vidět, jste to vy, kdo si určuje tempo. Skončit s plným diářem je při krátkých návštěvách „domoviny“ velmi snadné. A vy nechcete, aby si vaše dítě pamatovalo jen stresové přejezdy mezi známými, nestíhání a omluvy.

  9. Vytvořte si nové já – využijte života v cizině k experimentování ve všech směrech. Nakupte si jiné oblečení, namalujte si doma zeď načerveno, změňte jídelníček. Zjistěte, co vás baví a vytvořte si „své nové já“ podle svých představ, bez rušivých elementů okolí.

  10. Užijte si čas se svým dítětem – jste na „jedné lodi“. Vaše dítě je na světě taky poprvé. Stejně, jako jste v nové zemi vy. Vytvořte si svůj vlastní svět, ve kterém se budete společně divit, radovat se, poznávat. Užijte si toto výjimečné životní období spolu. Máte jedinečnou šanci, kterou má jen hrstka rodičů.

  11. Nelitujte – nikdy nelitujte svých rozhodnutí.

 

Co jsem dělala předtím? :-) Můj profesní profil najdete tady: https://it.linkedin.com/in/iva-fialova-stribrska-4ab89620

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now