Proč blogujeme? 5 mini-rozhovorů s nejlepšími českými blogerkami z řad maminek

February 16, 2017

Jaké to je, být maminkou-blogerkou? A co k tomu současné ženy vede? Existují nějaké zaručené recepty na úspěch v „blogerském světě“? Na tyhle otázky jsem hledala před časem odpověď ve článku pro Ona Dnes. Vznikla z toho poměrně zajímavá analýza, ze které mj. vyplynulo, že to děláme proto, abychom sdílely svůj osud s druhými maminkami, propojily se s podobně smýšlejícími lidmi, ujistily se, že ve své mateřské roli postupujeme správně, zvedly si sebevědomí a v neposlední řadě si odpočinuly a cítily se užitečné. Zejména období raného mateřství je považováno za velmi náročné a pro mnohé ženy je blog moderním prostorem, kde mohou být zase samy sebou. Není se tedy čemu divit, že je „blogování“ nebo „vlogování“ mezi současnými maminkami tak populární.

 

Pro článek jsem oslovila nejlepší české blogerky, aby mi přispěly svými postřehy. Do finálního textu se ovšem všechny jejich – skvělé – reakce nevešly, a proto jsem se rozhodla uveřejnit je alespoň tady na svém blogu. U každé z nich najdete i odkaz na blog/FB/instagram – neváhejte nakouknout! Závěrem jsem připojila také odpovědi profesionála – Míši z blogu Babybistro, která stojí za soutěží MAMAblog roku – a úúúúplně na závěr i sebe.

 

Pravda, text je po zpracování trochu delší, ale koho svět blogování zajímá, určitě si v něm najde „to svoje“ – nebo „tu svou“ :-)

 

Betty & Co. – blogerka Pavlína

Blog: www.bettyandco.cz

Instagram: @paja.betty

Facebook: @bettyandcompany

 

Jaký je Váš osobní příběh? Jak jste se dostala k blogování?

Psát jsem chtěla už od malička. Tvrdila jsem, že budu novinářkou a budu hodně, ale hodně cestovat. Na gymnáziu mě odradil náš češtinář, a tak šlo psaní stranou. Vrátila jsem se k němu. To bych nebyla já. Ke všemu dojdu, ale přes překážky a nebo oklikou. Jako social media manažer jsem mimo jiné pracovala i s blogery a tak nějak potají začala pokukovat po psaní. To by přeci mohlo být ono. Začala jsem s beauty blogem a psala spíš pro sebe. Jedním důvodem bylo tedy to, že mě psaní baví a druhým je má povaha. Bývám často velmi uzavřená a ve společnosti nejsem středem pozornosti. Radši se krčím v koutě a naslouchám. Blog se tak stal mým druhým hlasem. Mohu se vyjádřit a přitom se nečervenám a nezadrhávám. I když, musím se přiznat, že i s mým vystupováním v reálném životě jsem hýbla. Už mluvím, a když vás poznám, mluvím až, až.

 

Proč jste si založila blog? A co Vás motivuje ke psaní?

Myslím, že důvody jsem napsala v první otázce a teď o motivaci k psaní. Největší motivaci mi dávají čtenáři. Opravdu. Jsem šťastná, když mi napíšou, že se jim něco líbí, nebo se se mnou ztotožňují. To se mi potom píše. Dalším motorem je můj syn, přestože jsem z počátku bojovala se zveřejňováním jeho fotek, nějak jsem se nad to povznesla a jsem teď ráda, protože je to i takový jeho deníček. Sice veřejný, ale jednou může být jen pro nás a my budeme mít vše hezky zmapované a uložené.

Často slýchám názor, že se ten, anebo ta, stanou blogerkou, protože blogerky mají vše zdarma. Není to tak, ale možná, že vidina produktů zdarma může být jedním z hnacích motorů. Určitě ne, ten hlavní. Někdo se potřebuje realizovat. Dokázat si to, že není jen máma na mateřské, která se podle bezdětných doma užívá. Chce dát světu vědět, že stále něco dokáže a není to jen přebalování.

 

Jakým tématům se na svém blogu věnujete? Kde hledáte inspiraci?

Píši o našem životě s prckem. O tom, jaké to je být mámou a také o tom, že to není jen růžové, ale často je polojasno až zataženo. Chtěla bych se začít věnovat i beauty článkům. Inspiraci nacházím v našem společném životě a také často koukám na Pinterest.

 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? Co vám blogování dalo? Máte nějaký cíl do budoucna?

Největší úspěch je to, že mě někdo čte. Za to jsem opravdu moc ráda. A pak, že můj IG účet přerostl tisícovku. Vím, že je to dost málo, ale já nevím, nějak mi to tam nejde. V neposlední řadě samozřejmě i umístění v Blogerce roku v Top 10 v kategorii Life. Nebudu kecat, bylo to příjemné a opojné, ale pak si uvědomíte tu zodpovědnost. Teď už své čtenáře nemůžete, nechcete zklamat.

Cíl? Ano mám, ale ten je spíš mým snem a nemohu vám ho prozradit, protože by se pak nemusel splnit.

 

Měla byste nějaké doporučení pro začínající blogerky?

Nejprve si rozmyslete téma blogu. Máte o čem psát a hlavně: bude vás toto téma dlouhodobě bavit? 

Pište tak, aby se to líbilo vám. Abyste měla potěšení ze čtení samotného článku.

Buďte jiné. Samozřejmě, že blogů s vaší tématikou bude nespočet, ale vy můžete být v něčem jiná. Můžete mít svůj styl psaní nebo určitý způsob focení, můžete psát každý den, hostovat u sebe jiné blogery nebo vás napadne něco lepšího. Zkuste popřemýšlet.

Inspirujte se na jiných blozích. Koukejte se, čtěte a hledejte tam to, co se líbí právě vám a na základě toho vytvořte svůj vlastní blogovací prostor.

Když vás nečte příliš lidí, vytrvejte, každý máme na síti ty své, kteří si nás najdou.

Hodně čtete. Mě čtení pomáhá a hodně inspiruje. Přivádí mě k novým pohledům na věc.

Komunikujte na sociálních sítích, ptejte se a nebojte se, ono to přijde, a když ne, svět se nezboří.

 

Madame Coquette – blogerka Tereza

Blog: www.madamecoquette.cz

Instagram: @madamecoquette

Facebook: @madamecoquette.blog

 

Jaký je Váš osobní příběh? Jak jste se dostala k blogování?

Blogovat jsem začala po narození první dcery a vlastně mě k tomu přivedlo pár maminek kolem mě, které se rády inspirovaly mou tvorbou a stylem. To pro ně jsem v první fázi vůbec blog začala psát, neměla jsem s ním ale žádné velké ambice, byla to spíš taková zábava a maminkovská “chlubírna”.

 

Proč jste si založila blog? A co Vás motivuje ke psaní?

Proč jsem založila blog – viz první otázka. Jeho sledovanost se ale rychle zvyšovala, takže se brzy dostal mezi nečtenější mama blogy. Co mě dnes motivuje k vedení blogu? Asi pocit, že dělám něco, co baví a inspiruje spoustu lidí.

 

Proč si myslíte, že se maminky v současné době tolik věnují blogování? Myslíte si, že naše generace není na mateřství připravena?

Proč se tolik žen na mateřské pouští do blogování, to vlastně vůbec netuším. Já sama jsem k tomu přišla úplnou náhodou v době, kdy těch blogujících maminek bylo minimum a bylo to naopak něco zajímavého a nového. Dneska je to už takový fenomén, blogující maminky si mezi sebou vytvořily takovou komunitu, která je asi částečně vytrhává z izolace na mateřské. Zároveň mají nějakou další činnost – kromě starání se o děti a domácnost – ke které se vrací, nad kterou musí přemýšlet a která je pro ně nějakým způsobem důležitá (z různých důvodů – přivýdělku, pocitu užitečnosti, širšímu okruhu lidí, potřeby dělat “dospělácké” věci nebo třeba prostě jen jinak přemýšlet). Vůbec si nemyslím, že by naše generace byla nepřipravená na mateřství, potřeba dělat něco dalšího je úplně přirozená. Naše babičky a prababičky žádné mateřské neměly, chodily s miminy na pole a zůstávaly jednoduše ve společnosti. Je normální, že maminky, které zůstanou v domácnosti, mají tuhle potřebu taky.

 

Jakým tématům se na svém blogu věnujete? Kde hledáte inspiraci?

Inspiraci nehledám nikde, píšu o tom, čím v životě zrovna procházím, řeším veřejně témata, která jsou pro mě aktuální. Čili i ty okruhy témat se mění podle toho, jak moje děti rostou. Nejraději píšu třeba o dětských knihách. Taky ráda fotím a pak uveřejňuji takové foto články.

 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? Co vám blogování dalo? Máte nějaký cíl do budoucna?

Největší úspěch – nevím, myslím, že vedení stabilního oblíbeného blogu je samo o sobě velký úspěch. V loňském roce mě samozřejmě velmi potěšilo ocenění nejlepší Mamablog roku, zrovna tak několik rozhovorů v časopisech nebo spolupráce na zajímavých projektech. Cíl do budoucna nemám. Blog se vyvíjí a mění spolu se mnou. Vedu ho tak, aby mě to stále bavilo a nestala se z psaní pouze práce.

 

Měla byste nějaké doporučení pro začínající blogerky?

Hlavně nikoho nekopírovat. To mi drásá nervy, když to někde vidím, a je to bohužel časté. Takové blogy ale nikdy nebudou skutečně úspěšné. Buď mám o čem psát a můj vlastní styl někoho osloví, nebo bych se do toho neměla vůbec pouštět.

A pokud má být blog úspěšný, je třeba se o něj starat celistvě. Jedna věc je psát vtipné/zajímavé články, ale bez pěkné grafiky a s rozmazanými fotkami z mobilu to bude vždycky jenom půl práce.

 

Máma v kuchyni – blogerka Barbora

Blog: www.mamavkuchyni.cz

Instagram: @mama_v_kuchyni

Facebook: @mamavkuchyni

 

Jaký je Váš osobní příběh? Jak jste se dostala k blogování?

K blogování jsem se dostala úplnou náhodou a dalo by se říct, že moje cesta k němu byla i zcela opačná, než jako tomu u blogerů obvykle bývá. Zpravidla totiž v sobě člověk najde nějakou vášeň nebo touhu dělit se o své zážitky a nápady, začne psát blog, a pak se teprve snaží, aby se dostal do světa. Já sama jsem tyto ambice nikdy neměla, mě zkrátka jen bavilo vařit a občas se o své výtvory podělit se stejně nadšenými maminkami prostřednictvím Facebooku. Blog jsem začala psát až mnohem později, a to spíše z potřeby a nutnosti, protože se mi hromadily dotazy k receptům a maminky samy mě žádaly, abych je začala pro lepší přehlednost sepisovat. A tak během jednoho večera, víceméně spontánně a bez většího rozmyslu, vznikl blog Máma v kuchyni. Dnes již blog žije daleko více veřejným životem mimo skupinu, pro kterou byl původně vytvořen, avšak srdcem jej stále píšu především pro tuto část svých čtenářek, se kterými jsem v pravidelném přátelském kontaktu, a možná právě proto má takové svoje osobní kouzlo a stal se oblíbeným.

 

Proč jste si založila blog? A co Vás motivuje ke psaní?

Myslím, že největšími motivacemi na světě jsou děti a úspěch. Já jsem měla to štěstí, že se mi podařilo skloubit oboje, a žene mě tedy kupředu nejen to, že chci pro svou dceru to nejlepší (a to nejen na talíři), ale také to, že každá pochvala či obrázek jídla uvařeného dle mého receptu mě utvrzuje v pocitu, že nejsem sama, pro koho jsou tyto hodnoty důležité. Samozřejmě mě to hřeje i tak nějak osobně, lidsky - kdo by se netetelil blahem, když je chválen, když je někomu inspirací? Je to neuvěřitelně motivující :-)

 

Proč si myslíte, že se maminky v současné době tolik věnují blogování?

Mohu v tomto směru mluvit jen za sebe, ale myslím, že moje motivace se v tomto od ostatních příliš neliší. Na počátku je nějaká osobní touha realizovat se, nějak vyplnit prázdno ve svém životě, u žen na mateřské jistě i produktivně naplnit svůj volný čas, neztratit kontakt s vrstevníky, nemít pocit, že s dětmi nám utíká kariéra nebo kus života. Já sama jsem si toto vše v blogování našla, a tak jsem ze své denní rutiny a povinností udělala svou výsadu. Hřeje mě teď krásný pocit, že jsem čas strávený doma s dcerou efektivně využila a udělala něco nejen pro ni, ale i pro sebe. Že je to kromě nás dvou užitečné ještě i dalším maminkám, které můj blog čtou, je už jen nádherná odměna navíc.

 

Jakým tématům se na svém blogu věnujete? Kde hledáte inspiraci?

Blog je zaměřen primárně na vaření a recepty pro děti, ale nejen pro ně. Snažím se, aby má jídla byla lákavá i pro zbylou část rodiny, aby si v nich našel své tatínek masožravec, maminka dietářka, i vybíravý prcek. Aby maminka nemusela vařit několik různých jídel a nestrávila v kuchyni příliš času, který mohla věnovat rodině. Inspiraci nikterak cíleně nevyhledávám, prostě se jen dívám kolem sebe. Málokdy ale vařím vyloženě promyšleně, většinou moje vaření vzniká podle hesla "co lednice dala". Ostatně tato improvizace je právě to, co mě na vaření nejvíce baví.

 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? Co vám blogování dalo? Máte nějaký cíl do budoucna?

Úspěch je pro mě relativní pojem. Někdy upeču koláč, podělím se o recept a do týdne dostanu desítky vzkazů od nadšených maminek, které ho upekly podle mě. Nebo dostanu zprávu od posluchačky, které můj kurz pomohl k nějakému úspěchu ve stravování svého dítěte. V takové chvíli jsem šťastná a je mi úplně jedno, jestli je ten úspěch nějak měřitelný, nebo jestli ho někdo zaznamenal veřejně. Pak jsou samozřejmě ocenění, které moji práci posvěcují trošku více oficiálně. Za všechny například moje umístění v rámci letošní ankety Blogerka roku, ve které jsem obsadila 4. místo. Byť je to medaile bramborová, pro mě je cennější než jakékoliv zlato a moc svým čtenářkám děkuji, že mě takto podporují.

Co mi blogování dalo? Nepochybně svobodu a jistotu, víru v sebe sama a sebevědomí v tom dobrém smyslu slova. Určitě i řadu zážitků, setkání se zajímavými lidmi a snad i pár skutečných přátel. Ač mám řadu snů, které bych si do budoucna ráda splnila (jako třeba napsat kuchařku či mít restauraci, kde se bez kompromisů najíte i s dětmi), zůstávám při zemi a přeji si především, aby se mi podařilo alespoň se držet s blogem tam, kde aktuálně jsem. Když se mi při tom všem podaří zůstat i nadále svá, budu to považovat za svůj splněný cíl do budoucna a budu věřit, že je to přesně to, co i čtenáři dokáží ocenit.

 

Měla byste nějaké doporučení pro začínající blogerky?

Zůstat svá, mít svůj osobitý styl, nenechat se ovlivnit, nedělat to primárně pro peníze, mít svůj cíl a zůstat při zemi.

 

Mámou stylově – blogerka Alice

Blog: www.mamou-stylove.cz

Instagram: @mamoustylove

Facebook: @mamou.stylove

 

Jaký je Váš osobní příběh? Jak jste se dostala k blogování?

V původním zaměstnáním jsem mimo jiné psala články, ale nebavilo mě psát pro „cizí“. Čím více jsem přemýšlela, že bych chtěla psát něco svého a celkově jsem měla potřebu se na mateřské nějak realizovat. Pak jsem se z jednoho časopisu dozvěděla, že existují blogy a říkala jsem si, že to by mohlo být něco pro mě. A tak jsem si sedla k počítači a založila si ten svůj. Psala jsem o věcech, které mě bavily a o čem jsem chtěla mluvit já, úplně mě to pohltilo.

 

Proč jste si založila blog? A co Vás motivuje ke psaní?

Mojí motivací je určitě odezva od čtenářek a divaček, to je nejvíc. Myslím, že blogování je nejjednodušší způsob, jak se vypsat z nějakých frustrujících věcí na mateřské, vědět, že v tom nejsme samy. Maminky tak určitě najdou nějaké další svoje spřízněné duše a mají nějakého svého koníčka, drží je to tak nějak nad vodou, aby se z té sociální izolovanosti a neustále plačících dětí nezbláznily. Tak to vidím já a jsou to taky moje důvody, proč jsem si blogování zamilovala.

 

Proč si myslíte, že se maminky v současné době tolik věnují blogování? Myslíte si, že naše generace není na mateřství připravena?

Musím polemizovat s tím, že naše generace není na mateřství připravena. Právě maminky mají v dnešní době extrémně těžkou úlohu. V historii se o děti starala celá rodina – celý kmen, babičky, prababičky, tety… toto máme v sobě biologicky dané, že se o dítě stará více lidí z rodiny. A najednou se v dnešní době má o dítě starat maminka sama, dokonce je i sama s dítětem izolovaná doma. Je to šílená změna a my ženy to prostě nemáme biologicky dané, i když nám to doba tak servíruje. I když máme hodně možností, jak si péči o dítě zjednodušit, tu výpomoc ostatních členů rodiny nikdo nenahradí. Takže maminky jsou doma smutné a zoufalé. A blog je aspoň taková jednoduchá možnost, skrz co být zase sama sebou.

 

Jakým tématům se na svém blogu věnujete? Kde hledáte inspiraci?

Věnuji se tomu, co mě baví: módě, kosmetice, bytovému dekoru, zdravému vaření a nějakým věcem kolem dětí. Snažím se, aby si u mě právě mámy odpočinuly a přišly na jiné myšlenky. Inspiraci hledám ve svém životě, koukám se ale i na zahraniční blogy, jaké jsou trendy atd.

 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? Co vám blogování dalo? Máte nějaký cíl do budoucna?

Mým úspěchem považuji to, že každý den můj blog navštíví přes tisíc čtenářů, o tom se mi nikdy nesnilo. Že mi chodí emaily s poděkováním, jak čtenářkám můj blog zlepšuje dny a jak jim třeba nějaký tip pomohl a přišel vhod. Pak mě samozřejmě těší každé mediální zviditelnění a celkově ten pocit, že dělám, co mě baví a přináším tím i někomu radost. I proražení na youtube je pro mě velký úspěch, i když nemám tolik odběratelů jako velcí youtubeři, vím, že se na mé videa někdo kouká a reaguje, což je pro mě velké zadostiučinění.  

Do budoucna bych chtěla pod jménem blogu něco vyrábět a prodávat.

 

Měla byste nějaké doporučení pro začínající blogerky?

Pouštějte se do toho jen, pokud opravdu máte čím inspirovat a máte co říct. To by měl být ten prvotní důvod, né být slavnou bloggerkou a mít produkty zdarma.

Buďte aktivní na sociálních sítích.

Postujte pravidelně.

Buďte osobní.

Nebojte se odlišit, to je proč lidé začnou chodit zrovna k vám.

Mějte pěkné fotky/obrázky – lidé hodnotí podle prvního dojmu.

Mějte trpělivost, čtenáři nepřibydou přes noc, ale může to trvat i několik měsíců.

 

Babybistro – blogerka Míša, zakladatelka soutěže MAMAblog roku

Blog: www.babybistro.cz

Instagram: @babybistro_cz

Facebook: @blogbabybistro

               

Roste podle Vašeho názoru počet mateřských blogů?

Rozhodně ano, jen za poslední půl rok, který od soutěže MAMAblog roku 2016 uplynul, vím minimálně o patnáctce nových blogujících maminek. A to ke zhruba stávající šedesátce není málo. Nárůst vidím také ve sdružování a snaze o propagaci, třeba pomocí facebookových skupin nebo placených postů. Mnohé blogerky se přesunují do další kategorie: už jen nepíšou, ale i točí videa. A třeba také začali houfně využívat Instastories.

 

Co podle Vás ženy vede k tomu, že začnou psát "mateřský blog"?

Touha po realizaci, chuť dokázat, že pořád něco umím a nekrním doma. Vím o mamince, která založila blog jen kvůli tomu, aby pořád pracovala s počítačem, jako když každý den chodila do práce. Chybělo jí to „cvakání“ klávesnice. Samozřejmě každý má jinou motivaci, může to být chuť pochlubit se životem, komunikovat se světem, nebo jen povyprávět přátelům, co děláme u nás doma. Znám i blogerky, které celou mašinerii rozjeli čistě jen pro „dárečky“ od firem, i takové, které si prostřednictvím blogu plní svůj sen. Třeba dětská lékařka Míša z blogu MK Life, kterou si díky soutěži MAMAblog roku našlo Feedo.cz (e-shop pro maminky). Pro Feedo začala vést po celé republice semináře o první pomoci pro děti a má přesně to, co chtěla: netradiční práci, při které se nemusí jen sedět v ordinaci a stále hlídat, zda ve školce neťuká na hodinky nervózní učitelka, že školka už zavírá a maminka ordinuje. Blog je prostě příležitostí najít si budoucí pracovní uplatnění. Svědčí o tom i blogerka Bára (Mamapocket) – už jen nepíše, ale vymyslela a nechala vyrobit nádherné plenky pro děti. Lenka (Máma na blogu) si založila vlastní cupcakeový obchůdek. A Pavla (Oh my beautiful life) tvoří designové šperky.

 

Jaká jsou nejoblíbenější témata? Lze například vysledovat nějaké "podkategorie"?

Rozdělila bych je na tři: Tvořilky (pro děti vaří, vyrábí prostírání, domečky ze špejlí…), zážitkářky a požitkářky (kde jsme byli o víkendu, co snídáme v hipsterském bistru a proč jsme si koupili nový koberec) a testovačky (vyzkoušeli jsme nový zubní kartáček s myšákem i rudou rtěnku). Prolínají se, i blogující DIY maminky píšou o tom, kde strávili rodinnou dovolenou. Blogerky (nejen MAMAblogerky) také vysledovaly v časopisech nebo u zahraničních blogerů populární shrnující témata, třeba TOP 10 věcí za leden, co všechno jsme za loňský rok zažili, výzva pro odvážné… A to aplikují.

 

Jak vypadá úspěšný blog?

Je inspirací a nenudí. Má svůj styl, který neopouští, jen ho rozvíjí dál. Zaujme fotkami i výběrem témat, dobrými titulky, sdílností.

 

Měla byste nějaké doporučení pro začínající blogerky?

Vždycky si vzpomenu na to, že rybářských potřeb je hodně, ale obchodů s potřebami na chytání štik je málo. A o to větší šanci mají uspět. Proto bych poradila novým MAMAblogerkám – věnujte se specifickému tématu, ideálně takovému, které ještě nikdo neobjevil. Raw jídlo pro batolata. Projedeme s předškolákem 100 zámků do roka. Neutratíme denně víc než stovku. Žijeme retro. Kamarádce jsem nedávno navrhovala téma: Mladí Pražáci na chatě. Tématu se pak už nezpronevěřujte (kromě přidružených nápadů). Nejste Ferda Mravenec, abyste zvládla psát, natáčet videa v perfektní kvalitě, tvořit i cestovat. Buďte specifická a ideálně vtipná. Mějte krásné fotky. Čím dál víc vidím, že ty udělají opravdu hodně (a osobně v nich vidím svou slabinu). Důkazem jsou i sociální sítě. Čtete první titulek sdíleného postu na instagramu, nebo vás na první dobrou zaujme krásně naaranžovaný dětský pokojíček? Boduje i krásná grafika, netradiční zpracování. Čtenáři jsou také citlivky na chibi J Chraňte děti – neukazujte je tak, aby s úderem osmnácti kvůli fotografické minulosti zdrhli z domu. (Mimochodem, jednou mi vyprávěla jedna blogerka, že jejímu dítěti je vlastně už divné, když někdy maminka při nějaké hezké příležitosti nevytahuje kameru… Třeba když šli do aquaparku.)

Nestyďte se a naučte sama sebe propagovat – i to vám třeba do budoucna může něco přinést. Ptejte se fanouškům, co se jich líbí, ostatních blogerů, nebojte se kritiky a zpětné vazby.

Co bych ještě poradila? Pro začátek neinvestujte do tvorby vlastního webu, využijte hotové šablony (třeba webnode nebo wordpress). Stanovte si, co pro vás bude úspěch – fanoušci na facebooku se dají koupit, takže to může být třeba pravidelných víc než 50 lajků pod nesponzorovaným statusem. Milé komentáře (nejen od vašich kamarádů). Návštěvy, které u vás na blogu budou déle než tři minuty (tzn. opravdu čtou články). Nečekejte, že vám blog přinese nějaký výdělek, znám jen dvě blogerky, které se blogováním (či spíše youtubem) zvládnou uživit. Spíš se dočkáte nosního spreje jako „dárek“, za který ovšem bude firma chtít článek na dva tisíce znaků a ještě fotku na instagram, jak si ho stříkáte do nosu. Upřímně – tohle by si k novinářům nedovolili.

Důležité je také něco málo vědět o internetových zákonitostech, třeba o prolinkování, tvorbě SEO nebo nadpisech. Zkusit můžete na úvod nějaký videokurz o internetovém marketingu.

Mimochodem, každá blogerka má zaručený článkový hit, který její působení na internetu zlomil a dodnes jí přivádí nové fanoušky. Třeba proto, že ho vyhledávače posunuli jako adekvátní odkaz na první místo. V mém případě, jakožto blogu Babybistro, je to test příkrmů.

Chcete dělat opravdu dobrý blog? Počítejte s tím, že sežere čas. Spoustu času.

 

Donna di Casa – blogerka Iva, autorka článku v Ona Dnes, já :-)

Blog: www.donnadicasa-blog.com

Instagram: @donnadicasa_blog

Facebook: @donnadicasa14

 

Jaký je můj osobní příběh? Jak jste se dostala k blogování?

Svůj první blog jsem si založila, když jsme žili v Belgii. S životem v cizině se na vás totiž „valí“ neuvěřitelné množství příběhů a nových zkušeností a člověk má pocit, že se o ně zkrátka musí podělit. S dítětem a se stěhováním do Itálie to bylo ještě intenzivnější. A proto vznikla „Donna di Casa“, což v překladu znamená „žena v domácnosti“ nebo „paní domu“. Úplně to neodpovídá, protože blog je kromě o vaření a o dětech hlavně o cestování a nejrůznějších zážitcích, které může rodič prožívat se svým dítětem.

Blogování mi dává pocit užitečnosti – třeba někomu můj cestovatelský tip pomůže! Nebo někoho inspiruji nějakým italským receptem. Je to také o šíření mého pohledu na život s dětmi – i když je to někdy pěkně náročné, pořád v tom lze najít prostor pro sebe a pro svůj vlastní rozvoj. Chce to ale čas, být se svým dítětem a dívat se na svět tak trochu jeho očima.

 

Proč jsem si založila blog? A co mě motivuje ke psaní?

Ke psaní mě motivuje příjemný pocit „potom“. Mám pocit, že světu něco sděluju, že si některé své postřehy nenechávám pro sebe – a tím třeba někomu pomůžu. Určitě je to i určitá forma „ventilace“. Když žijete v cizině, nemáte u sebe stále „svoje lidi“, kterým byste svoje zážitky vyprávěli. Navíc se na „mateřské dovolené“ občas člověk potřebuje vypovídat. Takže to mám dost podobně, jako většina blogerek. Hřeje mě příjemný pocit komunity, lidí, kterým se můj blog líbí a občas mi napíšou, že děkují za tip, nebo se ptají na bližší podrobnosti ohledně života s batoletem v cizině, když sem chtějí jet na dovolenou, atp.

 

Jakým tématům se na svém blogu věnuji? Kde hledám inspiraci?

Blog je o našem životě s batoletem v Itálii, v oblasti Zálivu básníků, na pomezí Cinque Terre a Toskánska. Krásné místo na zemi! Kromě zážitků ze specifického italského prostředí se blog věnuje hlavně cestování a vůbec poznávání světa se svými dětmi. Dalšími tématy je pak vaření, víno, výchova dětí a další, co mi připadají aktuálně zajímavé. Inspiraci hledám v našem životě. V tom, co se okolo nás děje, co aktuálně řeším.

 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? Co vám blogování dalo? Máte nějaký cíl do budoucna?

Za svůj dosavadní největší úspěch ohledně blogu považuji, že jsem ho vůbec založila – a stále v blogování pokračuji, i když můj blog nepatří mezi „velké“. V tuto chvíli jej vnímám jako takový náš rodinný deníček. Samozřejmě bych moc ráda, kdyby se dostal mezi více lidí – ale s větším publikem na druhou stranu přichází i větší zodpovědnost. Takže někdy jsem za svůj „malý prostor“ vlastně docela ráda – a moc obdivuji všechny, které s dětmi zvládnou vést svůj blog na špičkové úrovni. Je to paráda sledovat. Do budoucna bych blog ráda více zprofesionalizovala a zaměřila výhradně na cestování a poznávání světa s dětmi. Mateřství se pro mě stalo cestou k sebepoznání a blog je pro mě skvělým prostorem ke „zhmotňování“ svých myšlenek.

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now