10 věcí, které dělám, abych zvládla narození miminka

April 5, 2017

Tenhle příspěvek bude asi trochu intimnějšího charakteru. Na druhou stranu, tématu se – v mém stavu – pravděpodobně nelze vyhnout. Je to – ano, překvapivě – těhotenství a porod. Ačkoliv je tenhle blog převážně o cestování a objevování světa s dětmi, na cestu se svými ratolestmi se vydáváme ještě mnohem dříve. A proto si myslím, že to sem zkrátka patří. Naše proměna v mámu a tátu, pravděpodobně největší v životě, se totiž děje právě tady – i když ji na sobě možná zaznamenáme až později. Ne nadarmo se říká, že s miminkem se rodí také maminka. Nebo celá nová rodina. O změnách ve stavu mysli bych chtěla psát později, nyní bych se s vámi ráda podělila o metody, které si osvojuji, abych zvládla porod.

 

„Zvládnout porod“ – zní to, jako nějaký projekt, co? V mém případě to tak trochu „projekt“ je. I když by mi asi spousta lidí řekla, že na jeho průběh budu mít stejně naprosto minimální vliv – tělo a miminko „to“ prostě udělá za mě. Částečně je to asi pravda. Na druhou stranu, i pro klid své mysli, považuju za důležité se na narození minimka připravit. S tímhle přístupem jsem totiž šla do porodnice minule. Jasně, tělo to udělá za mě. Budu poslouchat, co říká, co říká personál, oddám se tomu – a ono to půjde. Určitě to nebude tak hrozné. Kamarádka říkala, že jí to vůbec nebolelo! Pohoda.

 

Střih. Řvu na celou porodnici jak šílená. Svíjím se ve sprše. Svíjím se na zemi. Svíjím se na všech nabízených předmětech. Jdou na mě černé myšlenky. Nechápu, jako to přede mnou všechny ty ženy zvládly. Proč mi to někdo neřekl? Takhle má jako vypadat „kouzlo zrození“?! Po několika hodinách se dcerka narodila – zdravá, růžová a v pořádku. Jen můj mozek to absolutně nepobíral. Vzpomínám si, že jsem neustále opakovala „tak tohle je mazec“. Mazec to byl i o den později, kdy jsem po krvácení a dodatečné operaci poprvé objevila kouzlo transfúze. Zkrátka „pohoda“.

 

Každý porodní příběh je samozřejmě úplně jiný. Každý to prožívá úplně jinak. A cílem tohoto článku rozhodně není kritizovat český systém porodnictví, personál, nebo nemocnice. Na to, ať si udělá každý názor sám. Já věřím, že každý dělá to nejlepší, co umí – a že jsme současně všichni zakořenění ve svých rutinách, přesvědčení, výchově a vzdělání. Soudit nemá smysl. Podle mě má smysl se dobře připravit a zamyslet se nad tím, co by (příště) mohlo fungovat MĚ.

 

Já jsem si po své první zkušenosti řekla, že se příště pokusím lépe připravit. A to nejen „technicky“, že si člověk přečte, jak porod probíhá. Ale že se i lépe „naladím“ po stránce psychické – abych nebyla překvapená a vyděšená jako minule. Takže tady je inspirace pro všechny, které řeší to samé, co já. Co dělám, abych zvládla narození miminka?

 

1. Pestrá strava a lněný semínka – pravidelná a pestrá strava je samozřejmě základ. Základ úspěchu nejen v těhotenství, ale i celkově v životě. Já se přiznám, že jsem na tohle nikdy nebyla. Většinou jsem jedla, co mi přišlo pod ruku. Občas šilhajíc hlady. Snažím se to teď opravdu nedělat a víc si všímám, co jím. Několik lidí mi doporučilo jíst lněný semínka – prý pomáhá uvolnit porodní cesty. Každé ráno sním lžičku.

 

2. Čaj z maliníku a další čaje – o další „babské radě“, popíjení čaje z maliníku, jsem věděla i předtím, ale ignorovala jsem to. Takže tentokrát ho opravdu piju. Ke konci těhotenství šálek denně na změkčení porodních cest. Také jsem dostala doporučení na kontryhel a kopřivu. Malé množství piju každý den.

 

3. Potravinové doplňky – už při svém prvním těhotenství jsem užívala tabletky BabyVit, které obsahují snad úplně všechno, na co si člověk vzpomene – důležité vitamíny, minerály, dokonce i beta-karoten. Přípravek mi doporučila přímo moje gynekoložka. Obecně bych s tímto byla velmi opatrná a všechny preparáty tohoto typu si nechala „odsouhlasit“ lékařem. K „potravinovým doplňkům“ chovám trochu nedůvěru, zvláště pokud jde o privátní značky lékáren. Mimo jiné jsem ještě navíc užívala železo (protože ho mám v krvi málo), magnesium (kvůli křečím, který jsem ovšem teď ke konci těhotenství vysadila) a piju mléko pro těhotné Gravimilk. První dvě jsem měla předepsané lékařem.

 

4. Jóga a cvičení – našla jsem na internetu super jógu pro těhotné, kterou se snažím cvičit každý den. Ne vždy se to samozřejmě povede. Mezi další doporučovaná cvičení patří jakékoli cviky na posílení pánevního dna. Ty můžete provádět takřka kdekoli. Cviky se hodí nejen pro zamezení nejrůznějším větším či menším bolístkám během těhotenství, ale také pro silné svaly, které pomáhají miminku na svět a mimo jiné zabraňují inkontinenci. Také jsem dostala radu, že nejlepším pohybem je chůze nebo zkrátka „ležet“.

 

5. Aniball – když na mě na internetu poprvé „skočila“ tahle zdravotnická pomůcka, nejdřív jsem se trochu pousmála. Co všechno lidi nevymyslí? Pak jsem si ale přečetla návod a rozhodila sítě mezi kamarádkami – a hle! Ukázalo se, že jde o pomůcku, kterou celá řada žen vřele doporučuje. V podstatě jde o to, že si „porod“ nacvičíte za pomocí nafukovacího balónku doma. Do detailů zacházet nebudu. Každopádně, pokud se obáváte nástřihu hráze, tohle může být preventivní opatření.

 

6. Masážní oleje – když už jsme u té „hráze“, obávaného to místa při porodu, koupila jsem si i speciální masážní olej. Mám ho doma, ale moc ho nepoužívám. Nejspíš proto, že už si „tam“ skoro ani nedosáhnu. :-) Někomu to však pomáhá, takže by byla škoda jej přeskočit.

 

7. Knížky – před prvním porodem jsem četla hodně „technické“ články a knížky. Kdy se co děje, jak porod postupuje, jak se starat o dítě, kojení. Je skvělé si všechno tohle přečíst. Jenže po čase zjistíte, že potřebujete více informací. Nejen „jak na to“, ale také „proč“. Najít si svoji cestu. Naladit se. Proto mi teď okupují poličku u postele díla jako „Orgasmický porod“ (no jo!) nebo „Kontaktní rodičovství“. Každý si zkrátka potřebuje najít svůj vlastní přístup, svoji vlastní filozofii a „nadstavbu“ toho technického procesu „mít dítě“.

 

8. Porodní plán – při prvním porodu jsem porodní plán neměla. Za prvé jsem nechtěla komplikovat porodníkům práci, za druhé jsem ani nevěděla, co bych si do něj napsala. Je těžké dělat si názor na něco, co jste nikdy neprožili. Jak mám jako vědět, která poloha je pro mě nejlepší? Dnes už mám určitou představu, a tudíž několik skromných přání, které bych si do plánu ráda napsala. Nikoli proto, abych „prudila personál“, ale aby bylo jasné, co bych si přála – v případě, že to bude možné a já nebudu schopná „se vymáčknout“.

 

9. Dula – opět, při prvním porodu jsem ji neměla, teď to chci změnit. Tehdy jsem si k sobě „stáhla“ přítomnou porodní asistentku a v podstatě jsem jí skoro nedovolila mě opustit. Muselo to pro ni být náročné. I když jsem rodila v malé české porodnici, určitě tam neměla jenom mě. Proto jsem se rozhodla, že tentokrát si s sebou vezmu „placený personál“. Někoho, kdo tam bude pro mě. Kdo mi bude pomáhat, vysvětlovat, bude znát moje přání a já nebudu mít pocit viny, že na někoho jiného se kvůli mně péče nedostává. Dula je pro mě skvělé řešení. A navíc mám někoho, s kým můžu svoje obavy konzultovat dopředu, kdo je takříkajíc "na drátě".

 

10. Odpočinek a psychická hygiena – když to jde, snažím se ležet. Nebo chodit. Jak mi řekla moje gynekoložka, nejhorším pohybem pro mě je sezení. Takže to eliminuji. I když třeba celý tenhle článek jsem si pěkně „odseděla“:-) Na druhou stranu, tohle je moje psychická hygiena!

 

Důležité je podle mě také vědět, že všechno může být úplně jinak – ať už se snažíme, jak chceme. Udělali jsme to nejlepší, co bylo v našich silách, a teď už je to na přírodě.

 

Takže všem, kteří procházejí tím samým, držím palce!

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now