Mateřská „dovolená“ versus ambice: Kde hledat hranici?

May 31, 2017

Myslím si, že v období raného rodičovství si všichni sáhneme tak trochu na dno. A pokud ne na dno, tak alespoň na úplně jinou stránku své existence. Možná se vám to po příjezdu z porodnice nezdá – miminko hezky spinká, vy máte docela hodně času a vůbec vám nepřijde, že by z toho uzlíčku radosti a štěstí mohly někdy v životě vzejít (kromě špinavých plenek) nějaké problémy. Samozřejmě, toto neplatí univerzálně. Některá miminka dají svým rodičům zabrat hned od „příchodu“. Obecně vzato však na začátku naší rodičovské cesty „prostě netušíme“. Netušíme, jak moc nám ten malý bezzubý človíček změní život.

 

A teď si představte – a vlastně si to ani představovat nemusíte, protože to určitě sami znáte – že vám do toho rodičovství „vpadne“ nějaká kariéra, osobní ambice, touha něco dokázat. Možná dostanete pocit, že vám čas protéká mezi prsty. Den se scvrkl do nekonečného režimu přebalování, převlékání, krmení a koupání, a vy si najednou nejste schopní dojít ani na záchod, natožpak něco vybudovat. O ocenění vaší práce ani nemluvě. Anebo naopak. Možná si čas na uspokojení svých potřeb (ať už jsou biologické, nebo ty kariérní) skutečně najdete, ale přesto vás přitom doprovází plíživě nepříjemný pocit, že „o sebe“ okrádáte svoje děti. Neměla bych si teď s nimi hrát? Rozvíjet je? Být s nimi? K čertu se všemi mými plány!

 

Kde je ta správná hranice? Jak si stanovit, co v období mateřské chci, a co nechci? A jak ze svého raného rodičovství vytěžit maximum? Chvála všem, kteří se nestresují. Zkrátka si pojmenují situaci: „Jsem máma na mateřské, nic víc teď dělat nebudu,“ a řídí se tím. Za sebe mohu říct, že ačkoli se snažím do této kategorie zapadnout, nejde mi to úplně snadno. Nedokážu se do rutiny okolo dětí ponořit natolik, abych už nepotřebovala nic dalšího. Hledám další cesty – a snad i proto jsem nedávno změnila podtitul tohoto blogu na „cesty s dětmi“. Děti se pro mě staly tématem a vlastně i cestou. Je to můj způsob, jak se s mateřskou rolí vyrovnat, seberealizovat se, a k tomu neošidit své ratolesti (protože 90 % všech aktivit, o kterých tady píšu, je s nimi a pro ně). Co bude ale dál?

 

Mateřská „dovolená“ nám všem zkrátka změní život. Jsou v ní obsaženy intenzivně temné i intenzivně zářné okamžiky. Je to jako pochod velehorami. Dřina střídá překrásné výhledy – a na konci cesty už pravděpodobně nebudeme stejnými lidmi jako předtím. Někdo se těší do práce. Konečně budu dělat něco smysluplného! Někdo se tam vrací, protože nutně potřebuje peníze. Někdo zase pracuje v oboru, kde si delší pauzu nemůže dovolit. A někdo prostě neví. Kam se vlastně budu vracet? A chci to? Řešení se pravděpodobně skrývá v odpovědi na otázku, jaký vztah jsme měli ke svému zaměstnání předtím, do jaké míry naše preference změní zážitek rodičovství, a kolik času chceme při práci věnovat svým dětem. Co pro nás má smysl? A kam chceme dojít?

 

Jestli máte pocit, že je tento článek plný otazníků, nemýlíte se. Od začátku textu jsem jich napočítala jedenáct – a klidně bych jich přidala i víc. Řešení totiž není univerzální a pro každého z nás je připraveno jiné. Jak ho ale nalézt? (dvanáct) Podle mě je především nutné nerezignovat na hledání odpovědí. Také proto jsem se vydala (mimo jiné – protože tohle je moje velké osobní téma) pátrat do kurzu od Education Republic s názvem „Mateřská jako MBA života – vítězné strategie“. Education Republic je start-up, který nabízí nejrůznější kurzy o vzdělávání. Jejich cílem není nic menšího než probudit v lidech, kteří prošli zkostnatělým systémem českého školství, znovu chuť poznávat svět a rozvíjet se. Tato ambice má však vyšší přesah. Klienti Education Republic jsou z velké části i rodiče, kteří hledají odpověď na otázku, jak svým dětem zajistit do života to nejlepší vzdělání. „Tím nejlepším“ je pak myšleno to, co v dětech zvídavost nezabíjí, ale naopak rozvíjí jejich talenty a využívá přirozené lidské potřeby učit se. Tomáš Hruda, spoluzakladatel start-upu, bývalý ředitel CzechInvestu nebo náměstek ministra školství, v rozhovoru pro DVTV například řekl, že vzděláváním rodičů, kteří se tak stanou informovanější veřejností, by se mohl změnit i celý systém českého školství. Není to skvělá myšlenka? Už nejde jen o vzdělávání sebe sama, ale také o vzdělávání další generace, v jejíchž rukou bude jednou i naše budoucnost. A ruku na srdce, chceme, aby se v době moderních technologií ve školách stále učilo úmorným stylem z dob Marie Terezie? Asi ne.

 

Ale teď zpátky na zem. Co mi kurz vlastně dal? Hodně se mi potvrdily věci, které jsem si už myslela, jen jsem je neměla v hlavě úplně utříděné – a hlavně potvrzené od nějaké další autority. V tom lektor Tomáš Hruda udělal velký kus práce. Kurz byl informacemi přímo nabitý, nicméně vybírám alespoň některé „aha“ momenty (kdy vám to zkrátka „zaklapne“), které dávaly smysl mně, plus doplnění, jak to chápu já:

 

  • Vzdělávání není cíl, ale nástroj. Nejde o to „mít papír“, ale svoje znalosti a zkušenosti opravdu uplatnit. Neustálým sebevzděláváním si navíc vytyčujeme novou cestu – a možná tak naplňujeme i svůj smysl života. Víte, co se říká: „cesta je cíl“. Důležité je však opravdu chtít a vědět „proč“.

  • Na otázku „proč“ si musí každý odpovědět sám. Já bych hledala tady: Co bychom dělali, kdybychom neměli strach, své osobní limity a jiná omezení? Při jaké činnosti nám srdce poposkočí radostí? A co k tomu potřebujeme umět a znát?

  • Je velice osvobozující akceptovat, že si někdo okolo vás bude myslet, že jste úplný magor. Jakmile se člověk přestane snažit zalíbit, možná najde svoje pravé já, svůj skutečný životní příběh.

  • Mimochodem, zkusili jste si někdy srovnat, jak se vnímáte (svoji identitu a to, co do ní patří) s tím, jaké role ve svém životě aktuálně hrajete? Jak moc je tam obsaženo právě „mateřství“? Přičemž v pořádku jsou všechny odpovědi. Možná se v tom vyžíváte. Možná byste se rádi vrátili k milovanému oboru. Zkuste si to!

  • Čas „pro sebe“ je v životní spokojenosti naprosto klíčový. A na mateřské to podle mě platí dvojnásob. Co je pro vás „bezpečným množstvím práce“, kterou jste schopní zrealizovat bez pocitu, že šidíte své děti? Stanovte si pravidla hry. Domluvte si hlídání! Platí samozřejmě i pro váš volný čas.

  • Přemýšlejte nad „náklady obětované příležitosti“. Čas, který dáte svým dětem, jejich rozvoji a vzdělávání, má v dlouhodobém měřítku neuvěřitelnou hodnotu přesahující nejen vás a vaše děti, ale i celou společnost.

 

…a víc už prozrazovat nebudu, abych vás neokradla o zážitek :-) Pokud máte pocit, že by vás kurzy od Education Republic zajímaly, podívejte se na jejich stránky. Anebo mi napište, jak to vidíte vy. Je možné se seberealizovat na mateřské? Anebo je lepší zvolnit a tyhle otázky si nepokládat? Kde máte hranici vy?

 

 

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now