Sláva flákání!

November 14, 2017

 

Začalo to asi před dvěma měsíci. Těsně před tím, než jsme se vydali na naši první dovolenou do Itálie s oběma dětmi. Naše miminko přestalo spát. Nejdřív jsem to přikládala hladu, pak příkrmům, cestování, následovalo kontrolování zoubků, rezignace, několik dalších teorií – a nakonec? Vlastně nevím. Aktuálně se nejvíce přikláním k tomu, že našemu chlapečkovi zkrátka nevyhovuje jeho fyzická forma. Nejraději by z ní totiž vyskočil. Nebo vývoj svého těla alespoň trochu urychlil. Jak jinak si mám vysvětlit noční rabování postýlky, kolínková procesí a četné pokusy o strhnutí závěsů? Prostě trénuje. Nejspíš na Olympiádu.

 

Výsledkem ovšem je, že jsem nevyspalá. V životě matky nic nového pod sluncem. Na druhou stranu – přece mi všichni slibovali, že s druhým dítětem to bude lepší! Navíc jsem absolvovala vysokou školu, měla jsem v jednu dobu dokonce tři práce najednou, schůzky do noci a ráno test, vím moc dobře, co to znamená „nespat“! Kam se vytratila moje schopnost veškerý tento tlak zvládnout? Prostě se „kousnout“? Odpověď se pravděpodobně skrývá v náplni mateřských dnů. Se školou a prací si člověk vždycky mohl dát pauzu. Vzít si dovolenou. Nejít na přednášku. Válet se v neděli dlouho v pyžamu. Pustit si film. S dětmi je zápřah nekonečný. Odměna? Záleží na definici.

 

Tenhle příspěvek ale nepíšu proto, abych skuhrala. Mateřský „job“ je náročný, to víme všichni. Ve dne i v noci, v nemoci i ve zdraví, pořád jsme rodiče a z této své zodpovědnosti se nemůžeme vyvlíknout. Nemůžeme se jí zbavit dokonce ani tehdy, když nám někdo přijede pohlídat děti. Je na nás přilepená, jako žvejka na podrážce. Před několika týdny jsem ovšem přišla na to, že mi ve skutečném odpočinku nebrání ani tak náročná rutina s dětmi, nebo nedostatek babysittingu. V odpočinku si bráním já sama. Co třeba dělám, když miminko spí? Spát nedokážu, ale odpočívat asi taky ne. Pravidelně otevírám svůj seznam povinností – a jedu. Začíná to rutinními úkoly jako úklid, nějaké pochůzky a telefonování, ale ke slovu se postává i můj starý myšlenkový program: Není čas ztrácet čas! Honem! Musíš v životě – rychle – něco dokázat! Dělej! Jako by samotné vychovávání dětí nic neznamenalo. Jedna máma třeba napsala knihu! A támhleta natočila album! A slyšeli jste už o té, co si založila firmu?

 

Všechno je to samozřejmě naprosto v pořádku – tedy až do chvíle, kdy vám to přináší radost. Jakmile se z radostí stanou povinnosti a ze seznamu povinností krysí závody, nejspíš to nebude to pravé ořechové. Jednou jsem si kamarádce postěžovala, že jsem unavená, nic nestíhám, všechno to na mě nějak padá, navíc malý vůbec nespí. A ona mi na to (v dobré víře) řekla, že bych se měla víc seberealizovat. Třeba začít posilovat! Nebo si udělat certifikát z italštiny! Za normálních okolností bych do toho asi šla. Vytyčila bych si nové cíle. Přepsala svůj kalendář. Ponořila se do aktivity.

 

Jenže já jsem se tentokrát rozhodla udělat to jinak – rozhodla jsem se do toho kolečka nenaskočit a „svůj“ čas věnovat důraznému odpočinku. Rozuměj „nicnedělání“. Ono se to snadno řekne. Ale zkusili jste si to někdy? Uprostřed kolotoče s dětmi, hromady úkolů a nevyžehleného prádla, kdy stále ještě tajně sníte, že si jednou přece jen tu kavárnu otevřete, nedělat NIC?! Mateřská přece není „dovolená“! Co si o mě ostatní pomyslí?! Mám svůj seznam! Všimli jste si někdy toho, že krysí závody my, rodiče na mateřské, běháme úplně stejně, jako ti, kteří aktuálně chodí na plný úvazek do práce? Jak se snažíme „vypadat“? Když si ovšem dovolíme občas BEZ VINY se flákat, stane se jedna velice zajímavá věc.

 

Nejdříve jsem sledovala Gilmore girls, pak jsem se dívala s dcerkou asi desetkrát na Frozen, strávila jsem hodinu česáním francouzského copu, naučila jsem se květiny z listů, několikrát jsme šli pouštět draka „protože byl zrovna vítr“, také jsme hodně malovali, hráli šipkovanou, vymýšleli vánoční přáníčka, nebo jsem pomáhala ve školce slavit Halloween. Žádná z těchto činností nebyla na seznamu. Prostě přišla! A pravděpodobně ani nikam nevedla, nebo nevede – obálku Forbes či titul „Matka roku“ mi určitě nepřinese. Ale víte, co mi to flákání přineslo? Nebudu psát o rozjiskřených očí svých dětí. Přínosy jsou (mimo jiné) zcela sobecké: pustila jsem do svého života nečekanou plejádu radostných aktivit, které mi dodaly energii v ospalých dnech. „Nicnedělání“ bez viny a pocitů „měla bych teď dělat něco úplně jiného“ v sobě totiž obsahuje překvapivý zdroj inspirace, kreativity – a nakonec i zadostiučinění a seberealizace. Nevěříte? Mám pro vás podzimní – předvánoční výzvu: NEDĚLEJTE NIC! Aspoň týden! Naordinujte si striktní nicnedělání. A odložte pocity viny. Dovolte si to – a sledujte, co se stane. Čím se spontánně naplní vaše dny. Možná budete docela překvapeni. Možná se zcela ztratíte v čase nad něčím, co by vás ani ve snu nenapadlo. Možná to ve vás probudí úplně nové vášně! ;-) Jo! A nesdílejte to na Facebooku! Dopřejte si čas bez obecenstva.

 

Tímto se omlouvám, že jsem už dlouho na tento blog nic nenapsala. Potřebovala jsem si zkrátka odpočinout „flákáním“, aby se pro mě Donna di Casa nestala povinností, ale zůstávala milou radostí. Děkuji za pochopení všem ;-)

 

Please reload

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now